Akademická svoboda je ve zvýšené míře ohrožována tíživou kulturou konformity ve vyšším vzdělávání, což omezuje jednotlivé akademiky, svobodu myšlení, jakož i pokrok ve vědění – tedy základy, na nichž spočívají akademie a univerzity. Zatímco tradiční záliba v rétorice akademické svobody dodnes přetrvává, je ve zvýšené míře předmětem kritiky jako zastaralý a elitářský koncept, kritizovaný jak studenty, tak přednášejícími a zpochybňovaný bezpočtem politických a intelektuálních trendů, jako jsou feminismus, kritická teorie a identitární politika. Kniha sleduje zánik akademické svobody v kontextu měnících se myšlenek ohledně účelu univerzit a povahy vědění. Zastává názor, že zpochybnění této kultury konformity a cenzury a obrana akademické svobody projevu jsou zapotřebí, aby kritika byla možná a aby intelektuální postup hodnocení stávajícího vědění a navrhování nového vědění byl smysluplný.