Jedná se o smyšlený příběh oblastního divadelního herce, který přestože nemá zrovna talent, podaří se mu uspět v rámci televizního nekonečného seriálu. Hlavní hrdina je navíc nesympatický, docela hloupý, a navíc ještě egocentrický. Zkrátka člověk, kterého byste asi nechtěli potkat. Žádný zvláštní impuls k napsání tohoto příběhu vlastně nebyl. Zkrátka jsem si jednoho dne sedl k počítači a začal psát, přičemž finální podoba rukopisu vznikala několik let, byť je knížka velmi útlá.
Kdy poprvé jste pomyslel na to, že byste rád napsal knihu?
Určitě jako „týnejdžr“ a student gymnázia. Jsou postavy a děj Herce k nepřežití inspirované skutečností? Osobní zkušeností asi ne, ale situace, které se v knížce vyskytují, se bezpochyby někdy odehrály i v realitě.
Jaké máte zatím na knihu ohlasy od čtenářů?
Ohlasy jsou kladné, vesměs na sociálních sítích. Vyšla i pochvalná recenze na ostravan.cz, takže úplný průser to snad není. Ono se opravdu jedná o lehké čtení na úrovni šestákového románu, které má spíše pobavit. Zkrátka knížka, kterou si vezmete na delší cestu vlakem nebo na dovolenou k moři.
Je pro vás těžší psaní divadelního scénáře, nebo knihy?
Přesto (anebo právě proto), že jsem profesionální herec, tak se mi divadelní hry píší mnohem obtížněji. Je to zkrátka jiná disciplína, důkazem čehož je, že jsem žádnou divadelní hru nenapsal - respektive napsal, ale ve spolupráci s kolegou, a navíc není dokončená. Nicméně na druhou stranu jsem schopen napsat filmový scénář, anebo scénář seriálu. Jen to divadlo mě v rámci literatury nějak míjí :)
Čemu se ještě kromě divadla a psaní knih věnujete, co vás baví? Samozřejmě četba knih. A hraní počítačových her - v poslední době především příběhových her, téměř až interaktivních filmů, anebo naopak strategických her, kde je nutné zapojit mozek.
Máte chuť napsat nějakou další knihu?
Určitě ano. Je to vedle divadla moje druhá veliká vášeň. Dokonce byla situace, kdy na úplném začátku Divadla Mír, kdy to v jednu chvíli vypadalo beznadějně a hrozilo, že se nám nepodaří získat budovu, kde nyní Divadlo Mír sídlí, jsem se utěšoval tím, že se budu moci plně věnovat psaní, ale nakonec to dopadlo jinak. Takže nakonec téměř veškerou energii věnuji právě divadlu, ale literatura mi nedá spát. A někdy, když třeba večer sleduji film, nebo hraji hru, následně mě mrzí, že jsem nepsal, ale ta energie zkrátka chybí a zbývá už jen na pasivní zábavu, kde se člověk odreaguje. Ale to pnutí je čím dál silnější a myslím, že podvědomě směřuji k tomu, abych si čas zorganizoval tak, abych mohl psát více.
Text: Kateřina Žídková
Foto: Jan Lipovský
