Nejprve jsem se seznámil s jeho texty. Byť jsem jeho Karpatské hry, tu úchvatnou knihu o svobodě a vnímavosti, nečetl v Karpatech, ale kdesi na Vysočině, došlo mi, že mám v rukou cosi výjimečného. Jakousi zásadní tresť, koncentrát, který je schopen dát chuť nápoji, který dennodenně pijeme. Mnoho čtenářů této knihy se okouzleně vydalo do Rumunska, chtěli jít v Mílových stopách, přáli si Karpaty také takhle poznat. Já nejel na jihovýchod, ale na sever, konkrétně do Liberce. Chtěl jsem totiž poznat autora těch řádků.
Jak na vás působil při prvním setkání a jak ho vidíte dnes?
Přátelsky, vlídně, laskavě a velmi vrle – pokud jde o opak přídavného jména nevrlý, jež má Míla ve svém příjmení. Dnes ho vidím úplně stejně.
Knihu rozhovorů jste údajně zamýšlel již před přibližně šesti roky, ale dočkal jste se odmítnutí. Proč? A jak to bylo dál? Zkusil jste to znova po těch letech? A co se změnilo, že tentokrát Míla na sepsání knihy kývnul?
Změnilo se to, že jsem Mílu ukecal. O knihu dialogů s ním jsem velmi stál. On měl ovšem pocit, že už všechno vyslovil a co přece jen ne, že to nestojí za řeč. Stojí, opravdu stojí.
Jak vznikla přezdívka pana Nevrlého – Náčelník, která se nakonec stala i názvem knihy?
Je to skautská přezdívka, která vznikla kdysi dávno, já ho tak neoslovuju, ale jako titul knihy mi to přišlo vhodné: jsou v tom dálky i trocha tajemství. Kdybych měl pro Mílu vymýšlet přezdívku já, zněla by asi Přítel.
Jaká témata v knize rozebíráte?
Cesty, vzpomínky, ptáky, hory, rodinu, liberecké muzeum, víru, a zase ty cesty.
Čím vším může Miloslav Nevrlý inspirovat čtenáře?
Skromností, opravdovostí, svobodou, humorem a odvahou projevit cit, aniž by sklouzl do sentimentu.
Máte nějakou knihu, která vám změnila život? Tuto otázku jste pokládal respondentům vy sám před vznikem knihy Náčelník…
Takovou nemám, jen několik knih, které bych si vzal na pustý ostrov. Něco od Miloslava Nevrlého by tam bylo taky.
Kteří čtenáři budou mít z knihy Náčelník největší radost? Je nějaké specifické čtenářské publikum, kterému byste ji doporučil, nebo je určena opravdu každému?
Byť je Míla vnímán především jako tulák a znalec přírody, kniha Náčelník není určena jen lidem s batohem na zádech. Podle mě je to primárně čtení o naplněném životě. Právě to je ta největší „Karpatská hra,“ kterou Míla ovšem nehrál už od mládí, ale propracoval se k ní nyní, na prahu devadesátky. Tuhle „hru“ bych přál zažívat úplně každému.
Text: Kateřina Žídková
Foto na banneru: František Plzák
Změnilo se to, že jsem Mílu ukecal. O knihu dialogů s ním jsem velmi stál. On měl ovšem pocit, že už všechno vyslovil a co přece jen ne, že to nestojí za řeč. Stojí, opravdu stojí.
Jak vznikla přezdívka pana Nevrlého – Náčelník, která se nakonec stala i názvem knihy?
Je to skautská přezdívka, která vznikla kdysi dávno, já ho tak neoslovuju, ale jako titul knihy mi to přišlo vhodné: jsou v tom dálky i trocha tajemství. Kdybych měl pro Mílu vymýšlet přezdívku já, zněla by asi Přítel.
Jaká témata v knize rozebíráte?
Cesty, vzpomínky, ptáky, hory, rodinu, liberecké muzeum, víru, a zase ty cesty.
Čím vším může Miloslav Nevrlý inspirovat čtenáře?
Skromností, opravdovostí, svobodou, humorem a odvahou projevit cit, aniž by sklouzl do sentimentu.
Máte nějakou knihu, která vám změnila život? Tuto otázku jste pokládal respondentům vy sám před vznikem knihy Náčelník…Takovou nemám, jen několik knih, které bych si vzal na pustý ostrov. Něco od Miloslava Nevrlého by tam bylo taky.
Kteří čtenáři budou mít z knihy Náčelník největší radost? Je nějaké specifické čtenářské publikum, kterému byste ji doporučil, nebo je určena opravdu každému?
Byť je Míla vnímán především jako tulák a znalec přírody, kniha Náčelník není určena jen lidem s batohem na zádech. Podle mě je to primárně čtení o naplněném životě. Právě to je ta největší „Karpatská hra,“ kterou Míla ovšem nehrál už od mládí, ale propracoval se k ní nyní, na prahu devadesátky. Tuhle „hru“ bych přál zažívat úplně každému.
Text: Kateřina Žídková
Foto na banneru: František Plzák
