Představila byste nám váš knižní debut?
Zjednodušeně je kniha o dvou protagonistech, který každý po svém, a každý ve své době, chtějí začít nanovo a na něco zapomenout. A shodou okolností právě v Austrálii. Otázkou ovšem je, jestli je Austrálie dost daleko? A jde to vůbec?
Sama žiju 25 let v zahraničí, a tak je to pro mě blízké téma. Vím, že víc a víc lidí se stěhuje do zahraničí a myslí si, že tam bude tráva zelenější, že ‚venku' to bude lepší... Můj příběh Tam, kde volá moře je tak trochu o přesně takovém útěku a o uvědomění si, že ta údajně zelenější tráva rozhodně není zadarmo.
Podobných knih je na trhu spousta…
Troufám si nesouhlasit. Ano, každý chce na něco zapomenout. Každý doufá, že někde ‚tam' to bude lepší. Koneckonců Austrálie se k tomu zdá jako dostatečně odlehlé místo.
Tato kniha je zdánlivě jen o mladé Češce, co na druhé straně světa tváří tvář jiné kultuře, historii a přírodě najde mnohem víc než jen zapomnění. Doufám, že je také o velmi aktuálním tématu dvojí identity, dvou domovech, dvou kompletně odlišných kulturách a dvou srdcích na velmi od sebe vzdálených místech.
Snažila jsem se v knize zachytit Austrálii historicky, jazykově, kulturně i cestopisně. Tak je to snad i takové malé lidské nahlédnutí do australského života, australské přírody a Ozíků.
Dá se tedy říct, že je to cestopis?
Ano a ne. Je to v první řadě románový příběh o životní cestě po části Austrálie. A jako na každé správné cestě, i na této se objeví střípky z historie (samozřejmě australské), zajímavosti popisující australskou kulturu, její lidi a mnohá typicky ikonická australská místa. V tom si myslím, že je kniha odlišná od běžného románu. Sama mám ráda historii a zajímavosti. Už od puberty mě inspirovaly knihy pana Stingla a milovala jsem, když jsem se mohla ztrácet na jejich stránkách. Možná proto jsem chtěla, aby i můj román, inspirovaný právě vyprávěními pana Stingla, přiblížil místa, která jsou od Čech trochu z ruky. Navíc je kniha doprovázena hrstkou mých fotografií, které doufám, že čtenáři přiblíží tuto nádhernou zem.
Jakým čtenářům je kniha určena?
Naprosto všem. Těm, kteří se nechávají rádi inspirovat vzdálenými místy. Těm, kteří rádi cestují (třeba i jen prstem po mapě) a sní o moři, plážích a poznání. Také těm, kteří rádi s knížkou v ruce utíkají ze svého každodenního života. Tam, kde volá moře je zkrátka pro všechny, kteří mají rádi lidské příběhy ze života.
Co vás přimělo tuto knihu napsat?
Původním elementem byla zaručeně povídání s českými emigranty v českém Sokolu v Melbourne a Sydney. Jejich příběhy plné hrdosti, pýchy, ale hlavně smutku po domovině mě očividně oslovily víc, než jsem si chtěla přiznat.
A pak samotný fakt, že když jsem před deseti lety poprvé přiletěla do Austrálie, vlastně jsem o ní nic nevěděla. Každá návštěva v muzeu, čtení knihy, nebo povídání si s místními, to vše byly velké zážitky. Připadalo mi to zajímavé a chtěla jsem se o ně podělit. Koneckonců Austrálie je opravdu daleko, v novinách se o ní moc nepíše a ve školách se o ní také moc neučíme.
Máte nějaký cestovatelský idol?
Na idealizování někoho jsem už asi moc stará, ale fakt je, že se nechávám inspirovat někým nebo něčím snad každý den. Obdivuju lidi, co dělají něco s opravdovou láskou a nadšením. Ne pro peníze, ale proto, že je k tomu uvnitř něco nevysvětlitelného táhne. Ať už je to Jane Goodal, Sylvia Earle, Tim Flannery, Barack Obama, Ric O'Barry, Miloslav Stingl, ale třeba i Ester Ledecká nebo Marie Šabacká. Obdivuju ty, kdo cestují s otevřeným srdcem a myslí. Ty, kdo cestují za účelem pochopit svět a potažmo i sami sebe. I ty, co se po svém snaží udělat náš jediný domov tady na Zemi o malinko lepším.
Co další knihy, máte v plánu ještě nějakou napsat?
Nechci to zakřiknout, ale pár příběhů z Austrálie ještě v hlavě mám. Teď je jen důležité, aby se čtenářům tato knížka líbila a aby to se mnou v nakladatelství Albatross CPress ještě riskli.
Prozradíte nám něco bližšího ještě o sobě?
Kéž bych se mohla svěřit s něčím, co stojí za to, ale jsem jenom obyčejná holka z jižní Moravy, kterou vítr odvál pryč z naší kotliny. Jsem Váha, máma a snílek. Nerada sedím doma jen tak. O svém životě v Anglii i Austrálii a cestování s tím spojeným jsem chvíli psala blog na iDnes a když byl čas, tak i články pro časopisy Koktejl i Lidé a Země, Travel Digest nebo Travel Focus. Ale ze všeho nejvíc bych dala úplně cokoliv za čerstvé moravské koláče od mojí mamky.
Na blogu iDnes máte v medailonku uvedeno toto: srdcem z jižní Moravy, duší v Kanadě; doma ve West Yorkshire; momentálně u protinožců; snící o chaloupce ve Švýcarských Alpách; naivně zamilovaná do krásné Polynésie. Kde je tedy pro vás DOMA? A neplánujete někdy návrat na jižní Moravu?
To jsou dvě zdánlivě jednoduché otázky, na které bohužel už není tak jednoduché odpovědět. Začnu tou druhou, protože jestli mě život v zahraničí něco naučil, tak je to neplánovat. Člověk je pak míň zklamaný a víc šťastný.
A kde jsem doma? To už je složitější odpověď. Samozřejmě srdce mám pořád doma na jižní Moravě, mezi vinohrady a pod mou zlatou Pálavěnkou. A to mi nikdo nevezme. To se nikdy nezmění. Tam se budu vždy chtít vracet. Ale jinak si myslím, že při životě v zahraničí pojem domov nabyde úplně jiných proporcí. Přirovnala bych to k lásce, kterou máte k prvnímu dítěti. Myslíte si, že už nikdy nikoho nebudete schopná milovat víc. Pak přijde druhé, třetí… a vida, lásky je dost. Koneckonců o tom všem je tak trochu právě i moje kniha Tam, kde volá moře, tak si ji přečtěte.
Text: Kateřina Žídková
Foto: archiv Alexandry Synac