Hrdinové jedenácti povídek prozaického souboru Američané jedí kaktusy povětšinou z jakýchsi zvláštních nevyřčených důvodů psychicky nebo fyzicky trpí. Zejména jsou ale osamělí jako kůl v plotě. Jejich osamělost je tak veliká a všudypřítomná, že přestože mají práci, děti, milenky, manželky, jsou účastni natáčení porna, neustále žijí ve vnitřní nebo vnější izolaci, v nedořečenosti, nemožnosti sdílet svůj osud s někým jiným, s tím druhým. Jako kdyby jim nahlédnout či zahlédnout sama sebe a svou mnohdy komickou či tragickou situaci bránila neviditelná neprostupná zeď. Vše umocňuje styl jednotlivých textů, který vyniká lakoničností a střídáním tempa dějového spádu a který v jistých okamžicích naznačuje svou dynamikou samotné směřování příběhu.