Spořádaný život, rodina, manželka, práce v rodinné firmě. Z jedné strany idylka, z druhé strany trochu stereotyp. Ale pro většinu lidí je takový život splněný sen. Olaf takový život má. Je právník, má teplé místo ve firmě patřící tchánovi. Jeho život jede v zaběhaných kolejích. Jednoho dne otevře schránku a tam leží zelená obálka. Bezmyšlenkovitě ji otevře a podívá se dovnitř. Je tam fotografie, nic víc. Ale když se na fotku podívá, nevěří vlastním očím. Je tam on sám na břehu jezera pokrytého ledem a vedle něj stojí nějaký muž. A on, Olaf ho drží kolem ramen. Co je na tom divného? Všechno. Olaf nezná to jezero, neví, kde by ho měl hledat, neví, jak se tam dostal a kdo ho vyfotil. A co je nejhorší, vůbec nemá ani představu, kdo je ten muž, s kterým si je podle fotky evidentně blízký. Je to vtip?
Olaf má amnézii. V jeho minulosti je hodně bílých míst a to, co ví, zná jen z vyprávění. Fotografii prostě nemůže pustit z hlavy. Možná je to znamení, že je třeba začít pátrat a pokusit se najít odpovědi. Ale jeho rodina celou situaci jen zlehčuje. Cítí, že odtud se pomoci nedočká, ale jeho kolegyně Mila mu ji nabízí. Rozhodne se vypátrat, kdo je ten muž a co v jeho životě znamenal. A když se rozhodne, jde po každé stopě, která se mu naskytne. Neodradí ho ani to, že ho pátrání odvede z Amsterdamu až do Finska. Navíc ho trápí noční můry, ale možná mu i ty pomůžou odhalit, kde se skrývá pravda i kdo je vlastně on sám…
-ice-
