Jsem člověk, který žije knihami. Mým nejoblíbenějším předmětem ve škole byla němčina, studovala jsem literární vědu, při studiu pracovala v knihkupectví, poté v nakladatelství – a nakonec jsem se stala spisovatelkou. Fantasy bylo a vždy bude mým nejoblíbenějším žánrem, a proto se mi splnil životní sen – mohu vytvářet vlastní světy a psát v nich příběhy.
Zmínila jste, že od raného dětství milujete knihy. Jaký je váš úplně nejoblíbenější příběh? A jak vás formoval coby spisovatelku?
Mám dvě absolutně nejoblíbenější knihy. První je Žena cestovatele časem od Audrey Niffenegger, která mě velmi inspirovala k napsání Vortexu – a druhá Zlodějka knih od Markuse Zusaka. Pravděpodobně neexistuje kniha, která by mě tak hluboce zasáhla jako tahle. Jinak jsem samozřejmě ovlivněna autory, které ráda čtu – v žánru fantasy mezi ně patří Kerstin Gier, Cornelia Funke, ale také autoři jako Tolkien nebo Pratchett, kteří ve mně probudili touhu jednou vytvářet světy, do kterých se čtenáři rádi ponoří.
Než jste se vydala na spisovatelskou dráhu, pracovala jste v nakladatelství také jako redaktorka. Kdo nebo co vám dodalo odvahu k tomu, abyste začala sepisovat své příběhy na papír?
Měla jsem Vortex skoro 10 let v šuplíku. Nebyl dopsaný, ale měla jsem napsanou alespoň polovinu knihy a spoustu nápadů. Nakonec to byla kamarádka, která pracovala jako redaktorka – oficiálně si přečetla můj návrh a ukázkový text. Pak se mě zeptala: „Jak dlouho to v sobě ještě chceš nosit? Prostě to zkus.“ A tak jsem to udělala – poslala jsem rukopis
své současné agentce.
Na literárním poli jste debutovala právě Vortexem. Proč zrovna žánr dystopie? Inspirovalo vás něco konkrétního?
Myslím, že člověka vždy podvědomě ovlivňují společenské události. U Vortexu to určitě platilo – ale nakonec je to stále fantasy příběh, zaměřený především na moje hlavní postavy. A právě to mě na tom baví – klást jim do cesty co největší překážky. Možná proto nakonec vždycky skončím u světů s dystopickým nádechem.
Má některá z postav v knize zvláštní význam nebo osobní příběh, který je pro vás důležitý?
Příběh Balea a Elaine (plně ho pochopíte až na konci třetího dílu) mě, jak už jsem říkala, provázel skoro 10 let. Obzvlášť Baleův osud, jak v jeho minulosti, tak v přítomnosti knihy, mě stále velmi dojímá – a jako autorka jsem na něj opravdu hrdá.
Vortex se stal úspěšnou trilogií, v Německu vyšel také jako extended version (rozšířené vydání) s dnes oblíbenou barevnou ořízkou a fanarty. Pamatujete si na okamžik, kdy jste zjistila, že je z Vortexu hit?
To jste řekla krásně. Jsem stále nesmírně vděčná, že si Vortex našel tolik čtenářů. První díl vyšel na začátku pandemie covidu a samozřejmě jsem měla velké obavy, jestli můj debut vůbec prorazí. Ale zpětná vazba od čtenářů byla úžasná a dodnes vidím, že si sérii mezi sebou nadšeně doporučují – a to je pro autora to největší ocenění.
V současnosti věnujete veškerou energii i dalším sériím Dark Sigils a To Tempt a God, které jsou od Vortexu odlišné. Co vás přimělo posunout se v žánru více k romantasy?
To vlastně nebylo vědomé rozhodnutí. Vždycky přemýšlím od příběhu k příběhu. Každá moje série zatím byla o něco „dospělejší“, protože si to její témata žádala. Když chci něco vyprávět, chci to udělat naplno – a svět Dark Sigils je velmi restriktivní a temný, s magií, která funguje téměř jako droga. To Tempt a God je zase o bozích, kteří utlačují lidstvo, a o mladé ženě, která je povolána na jejich dvůr jako služebnice. Situace, do které se tam dostane, je v mnoha ohledech velmi náročná – a milostný příběh o to intenzivnější. Nakonec mě prostě baví prozkoumávat fantasy ve všech jejích podobách a zároveň si jako autorka klást nové výzvy.
Vím, že se teď věnujete právě poslední sérii, která v Německu vyjde v průběhu letošního a následujícího roku. Pracujete i na něčem dalším? Formuje se ve vás nový příběh, na který se mohou čtenáři těšit?
Píšu vždy jeden příběh po druhém, takže teď se plně soustředím na To Tempt a God, To Love a God a To Break a God. Ale samozřejmě už mám pár nápadů na budoucí projekty v hlavě.
Co byste řekla každému, kdo má zajímavý příběh uzamčený v šuplíku?
Nejprve si sežeň neutrální názor, promluv si s ostatními o svém příběhu – a pak: Zkus to!
Text: Lenka Zajíčková
Foto: archiv Anny Benning
