Tuto otázku si občas klade i Lizanne, jedna z nejlepších promovaných žaček Akademie. Na svém kontě má množství špionážních úspěchů a řadí se mezi špičkové agenty – její prestiž vrcholí úkolem od nadřízené madam Bondersilové, která ji pověří infiltrací do rodiny vysoce postaveného muže s cílem najít vodítka k vynálezům Šíleného mechanika. Ten by mohl odhalit cestu nejen ke svému tajemství, ale i bílému draggovi. Mýty s ním spojené představují lákadlo nejen kvůli zisku, ale taktéž pro nepopsatelnou moc. Jeho vědomosti by pomohly odvrátit strach z války a určily by jednoznačného vládce celého světa.
Lizanne ovšem začne pomalu odhalovat sítě intrik, a proto povolala Dlouhé pušky, aby našly sídlo zmíněného bílého dragga – členem skupiny se stává i Clay Torcreek, zlodějíček z nejchudších částí města. Je nucen se s družinou vydat do neprobádaných míst, neboť je to jeho strýc, kdo skupině velí (a taktéž ho dostal z vězení, čímž je účast na výpravě pouze jinou formou trestu). Clay zpočátku Lizanne nevěří, ona nedůvěra je oboustranná, ale postupně si oba začnou uvědomovat, že jejich cíle nejsou až tak vzdálené. Pomalu přijdou na to, že legendy jsou v realitě opravdu jiné a brzo zjistí, že mezi bílým draggem stojí ještě jedna osoba. Někdo, kdo skrývá tajemství schopné změnit chápání jejich dosavadních životů.
Jako další je zde i Hilemore, který se hned po povýšení vydává na plavbu ve snaze odrazit stín války, který se nad světem objevuje. Cesta ho zavede k temným místům a díky zoufalosti se odhodlá uzavřít přátelství, o kterých nesnil ani v nejšílenějších snech. Kdyby opravdu propukla válka, bude to právě Hilemore, kdo bude figurovat jako štít na moři, který dává Lizanne a Clayovi čas k tomu, aby ochránili svůj domov.
„Zvědavost je i moje největší nectnost, a když se ve mně probudí, nemohu jí nic odepřít.“ — str. 27
Anthony Ryan je v podvědomí českých čtenářů fantasy znám díky trilogii Stín krkavce, kterou – stejně jako Oheň probuzení – opět převzalo pod svá křídla nakladatelství Host. Minulá série byla typická zasazením do magického středověku, ze kterého autor ve třech knihách vytěžil své maximum. Oheň probuzení se od tohoto období ale odpoutává a tato změna je viditelně znát. Čtenář se dostává do doby, kdy lidé využívají mechaniku, pracují s krvespály (pohony lodí využívající produkt), dalekohledy a puškami, čímž Ryan představuje zcela nový a svěží koncept světa. Dějištěm se najednou stává kapitalistická společnost těžící výhradně z množství majetku, postavení ve společnosti a taktéž náležitost ke Krvožehnaným. To všechno se podává bez jakýchkoli vysvětlení a bez ohledů na nezasvěcené – čtenáři mnohdy není nic vysvětlováno, čímž se z něj stává aktivní účastník, se kterým Oheň probuzení komunikuje. V tu chvíli záleží na jednotlivci, jak si posbírá všechny informace, utřídí a vytvoří kompletní obrázek o Ryanově světě s obsáhlou historií. K tomu se klade velký důraz na detail – jde vidět, že během konstrukce dějiště se opravdu rozhodl prozkoumat i nejvzdálenější místa. Kresba světa je tak téměř perfekcionistická a velice kvalitně odvedena.
Změnou prošel koncept magie. Tou už lidé neoplývají samovolně – musí projít zkouškou a hlavně požívat produkty (lektvary) vytvářeny z draggovy krve, čímž v sobě probudí magické síly. Produkty slouží mimo jiné i jako pohonný zdroj pro lodě, či zbraně. Draggy, což je pouze jiné slovo pro draky, popisuje jako nebezpečná stvořená, nedává jim podobu přítulných mazlíčků a spíše v nich odhaluje bestie, které se s člověkem mazlit nebudou. Jejich hrozba je totiž uvěřitelná a výrazně důvěryhodná a nepotrvá dlouho, než se stejné pocity probudí i ve čtenářích. Tím se pouze opět podtrhuje kvalita a vytříbenost stylu, který si ovšem vyžaduje pozornost a klid. Přístup k příběhu a tvarování postav je už jiný případ – tam sice autor pořád drží otěže a ví, kam směřuje, ale přesto se nechal až moc unést.
Příběh slibuje tří různé dějové linie. Lizanne je špiónka a její příběh se zabývá pomalým odhalováním pravdy o Šíleném mechanikovi, snahou najít vodítka k bílému draggovi a zároveň se snažit monitorovat situaci ve městě. Clay prožívá dobrodružný život lovce pokladů a Hilemore si brázdí moře – jeho figura je poměrně nedoceněná a po celou dobu stojí mimo hlavní dějovou linii. V poslední čtvrtině se jeho postava vytratí téměř úplně, což vyvolává otázku, zda byl opravdu důležitým v prvním díle. Jenže skutečnost je taková, že Lizanne si nedělá hlavu z odhalení; Clay bezhlavě pokračuje ve svém úkolu; Hilemore si pluje po moři. Všechny tyto postavy jsou přes svou charakterovou propracovanost poměrně zamrznuté na jednom místě a v průběhu kapitol se rozvíjí pouze nepatrně a ostýchavě, jako kdyby jejich rozkvět měl teprve přijít. V Ohni probuzení se tomu tak nestane a spíše to vypadá, jako kdyby začátek trilogie byl jenom přípravou na to, co se stane v dalších dílech. Povolání postav neodpovídá zcela jejich charakteru, a proto se nemohou řadit mezi výrazné typy. Jsou spíše průměrní. Obsahově kniha slibuje spíše náhled do duše postav, který není nijak překvapivý, což se odráží i v jakýchkoli zvratech a překvapení.
Trojice prožívá svá dobrodružství zcela samostatně, a byť začátek slibuje pestrý čtenářský zážitek, již od poloviny se všechno zlomí a sklouzne k monotónnosti, která neurazí, ale ani nenadchne. Spíše to vypadá, jako kdyby Ryan všechno pouze načal, ale zároveň se bál dotáhnout svou práci do konce. Může za to snad autorův styl, který je hutný, složitější a stejný ať už při akci, či popisu prostorů? Nebo jasné směřování příběhu, pracující i přes svou nápaditost s klasickými klišé v odhalení zrádce v řadách „těch dobrých“, nebo tajemné osoby stojící na cestě za bílým draggem? Finále je tedy poměrně předvídatelné, bez žádného většího cliffhangeru a jak tomu tak bývá, napíná čtenáře k sáhnutí po druhém dílu. Tento přístup je ale pro Ryana typický, tudíž se asi není čemu divit.
„Přežil jsem revoluci, válku a přes deset let na tomto kontinentu,“ poznamenal purkrabí. „Ale u všech duchů stovky císařů, myslím, že otcovství bude moje smrt.“ — str. 156
Oheň probuzení je novou trilogií pocházející z pera Anthonyho Ryana, který popustil uzdu své fantazii a vytvořil nový a nápaditý koncept kapitalistického světa plného akcií, draggů a produktů. Největším přínosem do žánru fantasy tím přispívá hlavně stavbou universa a vytváření jeho historie. Co se týče hlavních postav, ty se od sebe liší téměř nepatrně a jejich charakter není propracovaný. Příběh dějově drží a s poměrně hutným stylem psaní se z knihy stává monotónní čtení bez jakýchkoli výrazných překvapení – důraz je zejména na téměř nepatrnou psychologii postav a jejich pohnutky. Konec slibuje další akci, vyjasňuje podivnou přítomnost Hilemorea a naznačuje, že se máme na co těšit. Jestli nás autor opravdu mile překvapí, se teprve dovíme.
Autor: Filip Faja