Terapeutka a spisovatelka Antonie Krzemieňová stála po létech léčby před zásadním rozhodnutím. Před operačními sály a užíváním léků proti bolesti dala přednost hledání jiné možnosti.Vaši spisovatelskou dráhu odstartovala vaše nemoc. Je to tak?
I takto se na mou spisovatelskou dráhu dá dívat. Jako mnoho dalších lidí, i já jsem prošla obdobím bezmezné důvěry v naši medicínu. Po druhé operaci a trvalých bolestech, které silně omezovaly můj každodenní život, mi bylo lékařem sděleno, že si mohu vybrat. Co dva roky být na opakované operaci a mezitím na lécích proti bolesti, nebo se vyrovnat s trvalými následky po operaci jinak. Tedy, naučit se žít. Druhým momentem, který pomohl nastartovat mou současnou profesní dráhu, bylo zjištění, že léky není potřeba užívat k tomu, aby zabíraly. Po prodělané ledvinové kolice jsem odešla z nemocnice s tabletami, které jsem měla pravidelně užívat. Můj tehdejší obvodní lékař mi řekl, abych léky nebrala. Jako důvod vedl, že mi z nich bude špatně. Asi půl hodiny po požití první tablety jsem nevěděla, zda mám objímat záchodovou mísu či na toaletě sedět. Tak zůstaly ostatní medikamenty v lahvičce. Na kontrole v nemocnicimi lékař sdělil: „Vidíte, jak nám ty léky hezky zabraly.“ Od té doby si pamatuji, že léky zabírají i v lahvičce na polici. Občas také stačí, když jsou na lékařském předpisu. Účinek je mnohdy stejný, jako tomu bylo v mém případě. Říká se, do třetice všeho dobrého. A tak i v mém případě byl třetí faktor, který ovlivnil můj další život. Když jsem požádala o propuštění z nemocnice, lékař nechápal. Prohlásil, že jsem právě utekla ‚hrobníkovi z lopaty‘ a oni vůbec netuší, proč jsem se začala uzdravovat. Já jsem tehdy odvětila, že nechápu, proč bych měla umírat, když mám doma dvě malé děti a musím se o ně starat. Reakce lékaře byla – tak teď už chápu. Tehdy jsem tomu ještě nerozuměla. Jenom jsem chtěla vědět, proč jsem nemocná a zda se tomu dá do budoucna vyhnout. Postupně jsem prostudovala mnohé ezoterické směry a jejich způsoby léčení. Nic z toho však nedokázalo odpovědět na mé otázky. Až jsem se dostala k Nové germánské medicíně, která je vlastně psychosomatikou. Tehdy jsem pochopila, že vše má svá pravidla. Ponořila jsem se tedy do studia, které nasměrovalo můj další soukromý i profesní život k psychohygieně. Začala jsem pracovat s klienty a ti chtěli číst. Mít něco z toho, co jim říkám, doma. Proto mi nezbylo než sednout a napsat vlastní knihu.
Založila jste vlastní školu ezoteriky. Co vás k tomu vedlo?
Původní název ‚škola ezoteriky‘ už dneska neplatí. Život ukázal, že je nezbytné jít směrem psychosomatiky, psychohygieny a komunikace. A tomu jsou v současné době přizpůsobeny také konzultační studijní dny či semináře. A co mne k tomu vedlo? Vlastně mne přesvědčili kamarádi, kteří také
chtěli znát. Chtějí prožívat plnohodnotný život pokud možno bez nemocí. Prostě se chtěli naučit žít.
Co se v ní studenti mohou naučit?
Především žít. Naučit se zodpovědnosti za svůj život, za své zdraví. Pochopili, že naše myšlenky jsou tím, co rozhoduje o kvalitě každého dne. Poznat vazby a zákonitosti nemoci. Naučit se pracovat s myšlenkou,
která má obrovskou sílu. Prostě nastoupit svou cestu ke zdraví a plnohodnotnému životu do vysokého věku.
Jste autorkou řady knih Síla myšlenky, nyní vychází novinka Tělo napoví. O čem kniha je?
Dala by se označit jako‚ psychosomaticka kuchařka zdraví‘. Dnes už snad nikdo nepochybuje o vlivu psychiky na fyzické tělo. Naše tělo nám pomocí nemocí dává najevo, co se děje v naší mysli. Nebo také
naopak. Naše mysl rozhoduje o tělesném a psychickém zdraví. Lidé se dnes zajímají, proč právě oni mají tu kterou nemoc. Zda musí nést rodinnou zátěž. Lze se vyhnout nemoci? Platí, že ve ‚stáří‘ musíme být stále více nemocni? Kdo může za nemoci? Právě na tyto a mnohé další otázky odpovídá Tělo napoví. Najdete v ní vazby mezi konkrétními problémy těla a svým způsobem řešení životních situací. Zábavnou a jednoduchou formou. Čtenář tak bude mít pocit, že mnohé příběhy jsou právě o něm. A možná mu změní život k lepšímu…
Text: Kateřina Žídková
Foto: archiv autorky
