Když někdo dělá osudovou chybu, jako by byl mimo sebe. Něco uvnitř ho varuje, a přesto jedná ukvapeně a nerozumně.

Když myši nepláčou, má člověk všeho dostatek. Hlavní hrdinka románu o to usiluje celý život. Po rozvodu zůstala sama se synem, který je smyslem jejího života. Pracuje pro bulvární noviny, ale své příjmy si vylepšuje vztahy k cizím mužům. Ve chvíli, kdy už má dost peněz pro synovu budoucnost, ji zaskočí choroba, s kterou úspěšně bojuje jen díky tomu, že dá svému živtu nový smysl a změní své priority.

Aby myši neplakaly, je třeba mít stále plnou spíž. Karla, podněcovaná svou přítelkyní Juditou, usiluje o mimořádný životní standard do doby, než ji postihne vážná nemoc. Sama, rozvedená a opuštěná vlastním synem, pochopí, jak byla její snaha zbytečná a kolik trápení si mohla ušetřit, kdyby se nedopustila chyb, které se v jejím životě řetězí tak nešťastně, že není schopna jim zabránit. Když se jí nepodaří nalézt zaměstnání, které by vyhovovalo jejím vysokým finančním požadavkům, příjme práci placené společnice bohatých podnikatelů. Její okolí se domnívá, že se živí jako novinářka a tlumočnice, a ona se hřeje ve všeobecném obdivu nad svými schopnostmi a šikovností.

Shodou okolností se o jejím způsobu života dozví dospívající syn a odstěhuje se k otci. Samota na Karlu dolehne o to víc, že počínající Parkinsonova choroba jí znemožňuje práci společnice. Hrdost jí ale brání, aby se svěřila někomu z rodiny, a potýká se tak se svým neštěstím sama. Mohlo by se zdát, že Karla volí v životě jen nejschůdnější, přímočaré cesty, jedná se však o ženu nevšedně citlivou a vnímavou, která se až při své nemoci najde nový smysl života. Dosáhne porozumnění svého syna a s jeho pomocí si začne budovat novou kariéru, založenou na svých žurnalistických schopnostech a výtvarném talentu.