První knihu napsala Barbara Woodová v šestnácti letech. Jaká byla? „Opravdu strašná.“ Od té doby však její tvorba podstatně vyzrála, stejně jako hrdinky jejích knih i autorka samotná. Ačkoli to Barbara neměla v životě vždy jednoduché, působí optimisticky a vyrovnaně. Jaký má tedy recept na šťastný život? „Víno!“
Barbara Woodová patří mezi nejúspěšnější autorky historických románů, v nichž nechybí romantika, dobrodružství ani barvitě a reálně vykreslené prostředí. Než se Barbara Woodová stala autorkou světových bestsellerů, živila se jako servírka, sekretářka, telefonistka, zdravotní sestra a měla zkušenosti i s placeným venčením psů. První knihu prodala roku 1976 a od té doby napsala 25 knih, včetně třech pod pseudonymem Kathryn Harvey. Její knihy jsou překládány do více než 30 jazyků a v mnoha zemích se drží na předních příčkách prodejnosti. Nejnovější kniha Barbary Woodové vyšla v českém překladu letos v září pod názvem Vyvolená. Díky ní se mohou čtenáři přenést do Říma za vlády císaře Nerona. A bude to opět cesta plná napětí a strhujících okamžiků, jak jsme u populární spisovatelky zvyklí.
Čtenáři si na Vaší tvorbě cení zejména brilantního vypravěčského umění a hluboké znalosti prostředí, v němž se děj knih odehrává. Setkala jste se někdy i s kritikou, že jste nějaké reálie vykreslila neadekvátně nebo nesprávně?
Naštěstí jsem se nikdy nesetkala s kritikou týkající se nevhodně či špatně vykresleného prostředí a místa, kde se odehrávají mé knihy. Ani s tím, že by mi bylo vytýkáno, jakým způsobem je prezentuji. Nicméně, občas se stane, že mě čtenáři upozorní na malé faktické chyby. Ačkoli se snažím pečlivě ověřovat správnost všech informací, jednou za čas se stane, že se chybička vloudí. Například v knize Panenky z ráje postavy knihy připravovaly slavnostní hostinu a já jsem jmenovala přísady. Jeden čtenář mi napsal, aby mne upozornil, že jsem vynechala oříšky!
Předtím, než se pustíte do psaní knihy, intenzivně zkoumáte země a prostředí, v němž se bude děj knihy odehrávat. Na co se ve svých rešerších zaměřujete nejvíce? Dá se říci, kolik času přibližně zabere tato fáze?
Je těžké říci, kolik času zabere průzkumná fáze jedné knihy, protože vždy pracuji na několika projektech současně. Když jsem například dělala průzkum pro knihu Pod africkým sluncem, navštívila jsem několikrát východní Afriku a mezitím jsem napsala další dvě knihy. Takže se to částečně krylo. A samozřejmě, u některých knih je nutný intenzivnější průzkum a delší čas na přípravu než u jiných. Kniha Poslední šamanka se odehrává zde v USA, cestování do Nového Mexika bylo tedy mnohem jednodušší a rychlejší než do Egypta nebo Afriky. A na co se nejvíce zaměřuji? To opět záleží na knize. U knihy Panenky z ráje byla většina přípravné práce založena na rozhovorech s Egypťany z Káhiry. Pro knihu Strážkyně tajemství, která je o starověkých Mayích, jsem svůj výzkum zaměřila na archeologii.
Procestovala jste nespočet zemí. Kde byste se nikdy nevrátila?
To je skvělá otázka! Nikdy předtím mi ji nikdo nepoložil. Kde bych se nikdy nevrátila? Do Údolí smrti! Musela jsem tam jet, když jsem dělala průzkum pro knihu Posvátné místo a upřímně, Údolí smrti mě vyděsilo. Je tak žhavé a bezútěšné. Přestože mám pouště ráda, tuto poušť si nepřeji navštívit už nikdy!
Některé Vaše postavy jsou inspirované lidmi, které znáte. Můžeme ve Vašich knihách nalézt také Vašeho manžela? Další otázka, kterou mi ještě nikdo nepoložil! Abych pravdu řekla, netuším. Můj manžel má spoustu skvělých vlastností, takže předpokládám, že ho najdete ve všech hrdinech mých knih. Mnohé hlavní postavy jsou Vám charakterově velice blízké. Se kterou z nich byste se dokázala nejvíce ztotožnit? Co třeba Ulrika, hlavní hrdinka Vaší poslední knihy?
Postava, která je mi nejvíce podobná, je Andrea z knihy Dům vzpomínek. Příběh je založen na návštěvě mé babičky v Anglii, kde jsem bydlela v jejím starém viktoriánském domě. Zde mě napadla myšlenka na duchy. Kniha je vlastně psaná v první osobě. Je to velmi osobní kniha. A samozřejmě, já jsem Ulrika. Je přece mladá, krásná, vysoká, odvážná a velice chytrá. (se smíchem)
Četla jsem, že nemáte žádné oblíbené místo nebo pokoj na psaní. Píšete tam, kde máte pocit inspirace. Kde vznikla největší část Vaší nejnovější knihy Vyvolená?
Na zahradě vedle mého bazénu. Je zde klid a ticho. A když slyším vát vítr (žiji v poušti), cítím, jako bych se přenesla zpět do dávných dob. Neslyším auta, telefony ani jiné lidi. Mohu se vrátit zpět o 2000 let.
Říkáte, že máte ráda sci-fi, např. knihy Marťanská kronika nebo Já, Robot. Uvažovala jste o tom, že byste napsala i nějakou sci-fi knihu?
Napsala jsem sci-fi knihu. Zaslala jsem ji svému agentovi a on mi řekl, abych se držela historie. Sci-fi je žánr, který bych ráda psala, je však pro mne stále ještě nepolapitelný. Ale možná jednou…
Nedávno jste zmínila, že Vás zaujal názor Michaela Caina na herce. Tvrdí, že herci tráví příliš mnoho času srovnáváním se s jinými místo toho, aby soupeřili se sebou samými. A Vy si myslíte, že to samé platí i pro spisovatele. Daří se Vám řídit se tím, mám na mysli být sama sebou, nebo máte tendence srovnávat se s jinými spisovateli?
Snažím se nesrovnávat se s jinými spisovateli, protože všichni máme odlišné zkušenosti, vlohy, způsob vyjadřování. Ale některé autory obdivuji a přeji si, abych uměla psát stejně dobře jako oni. Zmíním např. Amy Tan nebo Jamese Michenera.
Máte ráda filmy s Jackie Chanem. Který nejvíce? Který jste viděla nejvícekrát?
Mým nejoblíbenějším je nepochybně Mstitel beze jména. Potom Police story a Rachot v Bronxu. Viděla jsem všechny filmy s Jackie Chanem mnohokrát. Jackie mě umí rozesmát.
Kromě Jackieho Chana máte ráda golf. Jak dlouho ho hrajete?
Začala jsem s golfem před třemi lety, když zemřel můj manžel. Kamarád mě zasvětil do golfu, což byl způsob, jak se vypořádat s mou ztrátou a žalem. A chytilo mě to! Hraji tak často, jak mohu.
Pracujete nyní na další knize? Pokud ano, můžete nám sdělit, o čem bude?
Právě jsem dokončila knihu „Serpent and the Staff“ a předala jsem ji svému nakladateli. Odehrává se v biblických časech a točí se kolem egyptské invaze do Kanaánu, která se časově shoduje se vznikem moderní abecedy. Bylo to velice náročné, ale i zábavné psaní. A s další knihou se přenesu na Havaj 19. století.
Zuzana Roubíčková