Jak začalo vaše přátelství s Arnoštěm Lustigem?
Četl jsem jeho knihy a strašně mě zajímalo, jak takový člověk žil v exilu, takže jsem měl v sobě takové pnutí, že se k němu chci dostat. Poprvé jsem se s ním potkal v roce 1992. Den po našem prvním setkání mi zavolala sestra pana Lustiga, jestli bych jí nemohl poskytnout naši společnou fotku, která tam vznikla. Tak jsem se dostal i k jeho rodině a pak jsme spolu dělali několik rozhovorů, čímž to všechno začalo.
Jaké byly důvody, že jste se v knize opět vrátil k Arnoštu Lustigovi?
Já o tom píšu v úvodu knihy. Arnošt zemřel v roce 2011, a když jsem dostal tuto zprávu, tak mě oslovili, že musím napsat knihu o panu Lustigovi.
Co dělá z osobnosti Arnošta Lustiga nadčasovou osobnost?
To je správná otázka. Je stále aktuální v tom smyslu, že člověk pod tlakem je člověkem dnešní doby. Doba vytváří na člověka velké tlaky a Arnošt dokázal v jeho povídkách vykreslit postavy, které dokázaly projevit lidskost i v době, kdy byly pod obrovským tlakem.
Jak se Arnošt Lustig vyrovnával s těmi hrůzami, které viděl nebo dokonce sám zažil?
Arnošt o svých zážitcích mluvit nechtěl. Když jsem s ním jezdil po besedách, tak jen jedinkrát zavzpomínal na to, jak byl jeho otec poslán z Osvětimi do krematoria. O svých zážitcích jinak nechtěl mluvit.
V knize se také mihne příběh Karla Hašlera, kde je zmíněno, že nebyl nacionalista, ale vlastenec. Vnímáme dnes tento rozdíl?
Když Hašler hrál a vystupoval, pro jeho ženu to asi nebylo jednoduché. Když se se svou ženou rozešel, našel si cestu k jedné brněnské Němce a měli spolu vztah. Byť to byl vlastenec, tak ji miloval i skrze její původ.
Jak Arnošt Lustig vnímal to, že je známou osobností?
On byl showman, on si to užíval. Pozornost přátel a blízkých si užíval. Strašně si vážil lidí, kteří čtou, měl je rád.
Jak by Arnošt Lustig zakončil besedu, kdyby tady s námi byl?
On by ji zakončil tím, že by všem podepsal knihy, které si tady zakoupili, aby měl větší honorář. Kladl mi na srdce, že každá beseda musí začínat vtipem, aby se atmosféra uvolnila.
O autorovi
PhDr. František Cinger je český literární historik a publicista. Ve své literární tvorbě se věnuje zejména knihám, jež shrnují životní osudy předních českých umělců a osobností české společnosti 20. století. Mimo jiné Jana Wericha, Jiřího Voskovce, Oty Pavla nebo Arnošta Lustiga.
S Arnoštem Lustigem napsal knihu - rozhovor 3x18 Portréty a postřehy, k jeho práci Okamžiky, A. L. vzpomíná na Otu Pavla napsal důkladný doslov. Je autorem autorizovaného životopisu Arnošt Lustig zadním vchodem. Své rozhovory s řadou spisovatelů, jako byli a jsou Joseph Heller, Bohumil Hrabal, Artur Hailey, Ladislav Fuks, Bulat Okudžava, Evan Hunter neboli Ed McBain, Vilém Závada, Zdeněk Mahler, Jiří Stránský i mnoho jiných, vydal v publikacích Bylo jich deset a Prokletí slavných.
