Připadá mi, že když se mluví o táborech, mnohem větší pozornost je věnovaná těm nacistickým a gulagy jsou možná upozaděny. Vidíte to podobně?
J. Formánek: Asi máte pravdu. Souvisí to s tím, že se o této problematice dříve moc nemluvilo, neexistovalo ani moc informací, protože Ruské archivy byly nepřístupné. Situace se změnila až v 90. letech.
Když se vrátíme úplně na začátek celé myšlenky. Co vás k tomu přimělo?
J. Dvořák: Asi bych měl začít tím, že pracuji v Ústavu pro studium totalitních režimů od roku 2010 a původně jsme začali s natáčením žijících pamětníků. Někdy v roce 2012 jsme se vydali na Ukrajinu a začali jsme s výzkumem. Studovali jsme vybrané materiály a v roce 2014 se otevřely další archivy, které jsme studovali zejména v Kyjevě a Lvově.
Podle čeho jste vybírali konkrétní osudy a konkrétní osobnosti do vašich knih?
J. Formánek: Obě knihy jsou koncipovány do tří částí. První část se týká lidí, kteří se ocitli v Rusku či Sovětském svazu před začátkem 2. světové války. Druhá část se týká lidí, kteří utekli do Sovětského svazu před nacizmem. A třetí část je postavena na osudech lidí, kteří jsou nějakým způsobem spojeni se Sovětským svazem, něco tam zažili a poté se vrátili do Československa.
Z jakých důvodů se naši krajané vydali do Sovětského svazu či Ruska?
J. Dvořák: Tak ty důvody byly odlišné v různých obdobích. 1. generace se týkala lidí, kteří odešli již v průběhu 19. století hospodařit do Ruska. Další skupinou byli lidé, kteří sem odcházeli z politických či ekonomických důvodů. Po vypuknutí 2. světové války lidé prchali nejdříve do Polska, poté do Sovětského svazu.
Z jakých důvodů se naši lidé dostávali do gulagů?
J. Formánek: V naprosté většině proto, že byli obviněni ze špionáže.
Dá se dnes vůbec dohledat, podle čeho si vybírali lidi, které později zavírali?
J. Dvořák: Záleželo na období, ve kterém byli ti lidé vystavení represím. Ono už být cizincem vzbuzovalo podezření. V období 2. světové války to byli všichni uprchlíci, byli považováni za nebezpečné, byli odsuzováni a posíláni bez rozsudku na Sibiř.
Ví se dnes, jaká byla úmrtnost v jednotlivých táborech?
J. Formánek: Jsou to data, která se vedla, ale přesné statistiky neexistují, protože těch táborů byly tisíce. Statistiky nejsou úplně přesné. Jedno z nejhorších období bylo kolem roku 1940, 1941. Ta úmrtnost se zvyšovala a byla zhruba kolem dvaceti procent.
J. Dvořák: Podle svědectví už samotné zatčení byl obrovský šok, protože ten člověk byl nevinný. Následovala vazba v nelidských podmínkách, přecpané cely, nedostatek jídla, transport do odlehlých končin.
O autorovi
Mgr. Jan Dvořák Ph.D. - historik působící od roku 2010 v Ústavu pro studium totalitních režimů v Praze. Magisterské i doktorandské studium historie absolvoval na Slezské univerzitě v Opavě. Specializuje se na české a československé dějiny 20. století – konkrétně na tematiku politických represí v SSSR a dějiny židovských komunit ve střední Evropě. Je autorem několika tematických publikací a řady odborných i popularizačních článků.
Besedu moderovala: Sandra Procházková