Proč jste pro další knižní rozhovor zvolila právě pana profesora Koláře?
R. Červenková: Po knize rozhovorů s doktorem Honzákem, kdy jsme mluvili především o duši, jsem si říkala, že by bylo dobré s někým hovořit ještě o těle a tady mi seděl pan profesor Kolář. Na knize jsme pracovali dva roky.
Pane profesore, co nakonec rozhodlo, že jste k napsání knihy svolil?
P. Kolář: Byla to asi urputnost paní redaktorky, která mě přesvědčila. Nevěděl jsem, zda formou rozhovorů dokážu vysvětlit lékařské záležitosti laikům.
Při rozhovoru je důležité najít nějakou rovinu, kde se bude oběma účastníkům pohodlně komunikovat. Našli jste tuto rovinu hned?
P. Kolář: Ze začátku jsme si museli ujasnit, kam až mohu jít v té laické rovině. Pro mě byla výhoda, že jsem to trochu vysvětloval i paní redaktorce a volil jsem takovou formu, abych jí to vysvětlil, což pro mě pak byla dobrá zpětná vazba.
R. Červenková: Já s tím souhlasím, myslím, že jsme se přetlačovali půl roku, ale nakonec jsme se dohodli a sladili.
Čekali jste takový úspěch knihy u laické veřejnosti?
R. Červenková: Já jsem takový úspěch rozhodně nečekala.
P. Kolář: Já jsem ani žádný úspěch nevnímal, spíše mi šlo o to, aby člověk něco sdělil.
Co pro vás byla největší výzva, kterou jste musela překonat?
R. Červenková: Byly tady dvě výzvy. První byla kniha o rehabilitační medicíně, kterou pan profesor napsal a já se jí musela prokousat. Druhou výzvou bylo to, abych kladla otázky tak, aby tomu každý porozuměl.
Máte nějaké profesionální deformace?
P. Kolář: Manželka mi nadává, že tzv. čumím na lidi. Mám deformaci v tom, že pozoruji pohyb a chování lidí. Ty myšlenky mi jdou trochu jiným směrem.
Jak často se vám přihodí, že se vám dostane do rukou člověk, který očekává rychlé výsledky?
P. Kolář: Je potřeba si uvědomit, že člověk má hodně medicíny v sobě. Máme velký potenciál, abychom dokázali spoustě věcí předcházet. Genetika se moc obejít nedá, ale vliv prostředí ano.
Jak vnímáte psychosomatiku z vašeho pohledu?
P. Kolář: Na psychosomatiku se dnes pohlíží z mnoha úhlů. Můj pohled je takový, že není možné rozdělit člověka na tělo a duši. Propojenost mezi tělem a duší je v podstatě ve všem.
O autorech
Prof. PaedDr. Pavel Kolář, Ph.D. vystudoval obor Tělesná výchova a rehabilitace na Fakultě tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy v Praze. V roce 2012 byl jmenován profesorem Univerzity Karlovy. Zabývá se především pohybovou patologií dětí. Je autorem diagnostického a terapeutického konceptu Dynamická neuromuskulární stabilizace (DNS), vycházejícího z vývojové kineziologie, který uplatňuje i ve svých Centrech pohybové medicíny. Přednáší o něm také na univerzitách a v kurzech doma i po celém světě. Kromě toho se věnuje sportovní medicíně: má zásluhu na diagnostice i léčbě řady špičkových sportovců a týmů. V roce 2003 mu Václav Havel udělil osobní medaili prezidenta republiky Za zásluhy o stát za pedagogickou a vědeckou činnost, v roce 2007 obdržel od Václava Klause státní vyznamenání Za zásluhy o stát v oblasti výchovy a vědy.
PhDr. Renata Červenková pracovala jako novinářka v týdeníku Mladý svět, deníku Mladá fronta Dnes, v časopisech Marianne a Reader’s Digest. Jako publicistka se věnuje zejména oblasti medicíny. Je autorkou pacientských knížek Celiakie a Crohnova nemoc a ulcerózní kolitida (Galén) a čtenářsky velmi úspěšného knižního rozhovoru s psychiatrem Radkinem Honzákem Všichni žijem v blázinci (Vyšehrad).
Besedu moderovala: Sandra Procházková