Jak vypadá život matky, která má tři děti a také neobyčejný smysl pro humor? Pomocí statusů na Facebooku, ve kterých se budete možná poznávat i vy, sdílí každodenní radosti a strasti. Při čtení se nepřestanete usmívat.
Knížka Deník fejsbukové matky je naprostým unikátem. Je to totiž zřejmě jediná kniha na světě, která je napsaná pouze s pomocí statusů. V knize nenajdete klasický začátek a konec, nemá strhující děj ani kladného či záporného hrdinu. Je plná obyčejných, ale přesto neuvěřitelných a vtipných minipříběhů, které přináší sám život. Příběhů matky tří dětí, věčně pracujícího manžela, psa, želvy, šneků a několika koček. Knížka, kterou (a v tomto případě nejde o klišé) napsal s úsměvem na rtech sám život. Peripetie z jejího života sledují denně desítky tisíc lidí na facebookové stránce Deník fejsbukové matky.
Lucie Nachtigallová je absolventka Fakulty sociálních věd UK, přispívala do tištěných médií jako novinářka už od šestnácti let. Postupně zastávala post produkční, dramaturgyně a šéfredaktorky pro řadu českých deníků, časopisů a televizí. Mnoho let žila a pracovala ve Velké Británii, Španělsku a Itálii. Mimo jiné natáčela pro americkou televizní společnost CNBC dokumentární sérii The Players o nejbohatších podnikatelích světa. Je spolumajitelkou firmy Velká dobrodružství. Z manželství s Františkem Nachtigallem, který působí v médiích, má tři děti (osmiletá dvojčata a sedmiletou dcerku).
Jak kniha vznikla?Před sedmi lety, když jsem měla dvouletá dvojčata a narodilo se mi třetí dítě, tak jsem objevila facebook, protože jsem ztratila sociální vazby se svým okolím. Protože jsem kreativní, tak jsem se rozhodla, že budu publikovat na facebooku statusy, které budou mít hlavu a patu a budou mapovat příběhy mé rodiny. Nejprve se mi dařilo přidávat statusy asi jednou týdně, později jednou denně. A nyní zde dávám i několik příspěvků denně, protože se to prý žádá. Můj profil byl soukromý, vidělo ho pár desítek lidí. Před několika měsíci jsem si založila profil Deník fejsbukové matky a mapovala jsem si trh. Zaznamenala jsem obrovský zájem. Následně jsem vydala knihu.
Skočím rovnou k tomu facebooku. Proč zrovna facebook?
Nejsem moc technicky zdatná. V době, když jsem začínala na facebooku publikovat, tak fungoval jen Twitter a to jsem nepochopila. Pokoušela jsem se o profil na Twitteru, ale nepodařilo se mi to.
By nějaký impuls, aby se z Lucie Nachtifallové stala fejsbuková matka? Přišel ten impuls z venku nebo spíše od rodiny?
V rodině mám velkou podporu, můj manžel mě podporuje úplně ve všem. Impuls přišel od přátel, kteří mě natlačili k tomu, abych tu knihu vydala.
Sociální sítě znamenají pro mnoho lidí spíše zlo. Co je pro vás facebook obecně?
Je to pro mě něco jako oheň pro lidstvo. Je to dobrý služebník, ale špatný pán. I když to vynadá, že prezentují kompletně celý svůj život na facebooku, tak mi věřte, že je to jen ten výsek, který prezentovat chci.
Chodí vám určitě mnoho proseb o radu nebo snad i o pomoc, například finanční?
Tak já ještě naštěstí nejsem tak známa osobnost. Chodí mi spíše milé zprávy, kdy jsou maminy rády, že můžou číst ty příspěvky. Chodí mi také prosby o to, jak mají založit svůj vlastní blog, takže jsem tam nechala telefonní kontakt a už jsme založily s maminkami asi 15 blogů. Poslední dobou se mi začaly hromadit žádosti o finanční pomoc. Což je nepříjemné.
Jaká byla reakce manžela a dětí na deník fejsbukové matky?
Děti to moc nevnímají. Syn to tedy teď do školy nosí jako povinnou četbu a čte si to o vyučování. Dětem je to poměrně jedno. Manžel mě podporuje, takže s tím neměl žádný problém.
Schvalují vám děti nějaké příspěvky?
Synáček je teď takový trochu vyděrač. Holky jsou nadšené. Syn třeba řekne, že tam můžu nějakou fotku dát, ale něco za to chce, třeba zrušit nějaký zákaz. Takže ten lehce vydírá.
Mají děti třeba vlastní internetové deníky?
Všechny děti založily deníky. Já jsem za to ráda, protože jsou ty zápisky zdrojem i pro mě. Z nejmladší Alžběty se stala minulý týden básnířka.
Co musí splňovat status, aby splnil kvótu a mohl být na Deníku fejsbukové matky?
Já takhle nepřemýšlím. Neustále se mi něco děje a ty situace si vyhledávají mě.
Neláká vás přejít od těch statusů třeba k pohádkovým knihám?
Možná až budu mít čas, teď na to čas není.
