Nový překlad Dr. Zuzany Adamson - Krupičkové, autorizovaný spisovatelem i francouzským držitelem práv.
Stěžejní dílo, prorocký román Jeana Raspaila, francouzského spisovatele oceněného za své celoživotní dílo Velkou cenou Francouzské akademie, vykresluje zaplavení Francie milionem lidí z odlišného sociokulturního prostředí, kteří se vydali na cestu z opačného konce planety s výhledem na ráj, v němž tečou potoky mléka a medu, v němž jsou pole plná neustále se obnovující úrody…
Sledujeme nejen cestu flotily, ale také reakce vlád, prezidenta, veřejného mínění, původních obyvatel, tedy Francouzů, a odhalujeme nejhlubší motivace, pocity a myšlenky všech, kterých se událost týká.
Raspail je lepší než Orwell a Huxley. Jestliže Huxley popsal možné následky kast a technologie a Orwell všudypřítomné kontroly společnosti, Raspail zachytil demisi západní civilizace řízené pocitem viny a náhradu bílé rasy imigrací z třetího světa. Orwell a Huxley skvělým způsobem varovali před možnostmi budoucích problémů lidstva. Vizionářský román Tábor Svatých udivuje v tom, že ačkoli jej Jean Raspail napsal v roce 1973, nyní po více než čtyřiceti letech jej žijeme, a někdy slovo od slova, a to do takových detailů, až z toho zůstává rozum stát. Jak je to možné? Jak to všechno autor tehdy mohl vědět?
Jak jste se ke knize poprvé dostala a čím vás nejvíce upoutala?
Vzpomínám si, že jsem se k ní dostala poprvé v rámci francouzské literatury během studií, jelikož román je ve francouzské literatuře velmi ceněný.
Čím na vás román nejvíce zapůsobil?
Musím říct, že nepatřím ke klasickým čtenářům románů, kteří ho interpretují politicky, já se dívám na hodnoty v uměleckém díle. Takže mě dílo zaujalo hlavně po té literární stránce.
Překlad k románu vyšel u nás již v roce 2009, ale vy jste vytvořila překlad nový a lepší. Proč jste se rozhodla knihu znova oživit?
Já jsem knihu četla nejprve ve francouzštině a pak jsem objevila český překlad z roku 2009. A řekla jsem si, že český překlad nevystihoval hodnotu díla a spousta významů se v překladu ztratila.
Jak dlouho vám vůbec trvalo román přeložit a co bylo nejtěžší?
Já si myslím, že pro překlad knihy je důležité znát spoustu historických aspektů, protože v knize se objevuje spousta narážek a historických faktů.
Setkala jste se někdy také s autorem knihy?
Ano, mám na to velice krásné vzpomínky. Když viděl, že dělám překlad, tak jsem mu napsala pár otázek, na které mi odpověděl a po nějaké době mě pozval na návštěvu, kde jsem se setkala i s jeho ženou.
Kniha je prezentována jako četba pro inteligentní lidi. Je to dáno tím stylem a složitějším jazykem?
Ano, není to jen o jazyku, ale také o tom významu. Miluju francouzštinu v tom, že používá rozvinutá souvětí ve větách. Rozhodla jsem se, že i v překladu ta souvětí zachovám.
V čem je kniha podle vás nejvíce provokativní?
Myslím, že kniha jde až na dřeň, takže je tam i obrovská brutalita. Ale zároveň velice jednoduše říká trefné věci, kdy sám autor zmínil, že v dnešní době by byl možná za knihu i žalován.
Co je podle vás to nejcennější, co nám žánr anti utopie přináší?
Já myslím, že přináší určité varování.
Besedu moderovala: Sandra Procházková