Severské kriminální romány patří v současnosti v mnoha světových zemích k nejpopulárnějším a nejprodávanějším. Jejich obliba přicházela v několika vlnách a naposledy jim otevřel dveře do světa Stieg Larsson. Od fenomenálního úspěchu jeho trilogie Milénium se za hranicemi vlasti proslavilo hned několik autorů severské literatury. 18. mezinárodní knižní veletrh a literární festival Svět knihy 2012 v Praze hostil řadu úspěšných autorů napínavých kriminálních románů, v nichž nechybí syrovost severu ani smysl pro humor. A to humor místy dosti černý. Pozvání nakladatelství Host přijali hned dva autoři bestsellerů, Dán Jussi Adler-Olsen a Švédka Äsa Larssonová. Osobnosti více než zajímavé…Jussi Adler-Olsen patří mezi neúspěšnější autory thrillerů ze severského prostředí. Sklízí úspěchy nejen doma v Dánsku. S velkou oblibou se setkává v řadě zemí po celém světě. V Německu byl loni nejpopulárnějším autorem, v Americe se umisťuje hned v prvním týdnu vydání nové knihy na vrcholu žebříčků prodejnosti. Knihy s Carlem Mørckem z oddělení Q byly přeloženy do 36 jazyků. V češtině dosud vyšly první dvě knihy série, a to Žena v kleci a Zabijáci. Na podzim vyjde také třetí díl nazvaný Vzkaz v láhvi. Jak si Jussi Adler-Olsen vysvětluje úspěch svých knih? Kromě toho, že jsou jeho knihy jednoduše dobré, základ úspěchu vidí v kombinaci humoru a exotičnosti severu. A v neposlední řadě v dobrém marketingu, do něhož se také zapojuje. Kromě jiného zdůrazňuje, že není autorem detektivek, nýbrž thrillerů. V čem je rozdíl? „V thrilleru se snažíme zločinu zabránit, kdežto v detektivce řešíme až zločin samotný. V detektivce na první straně narazíme na mrtvolu a pátráme po vrahovi, při čemž se vracíme do minulosti. Mně se více zamlouvá metoda thrilleru a tak se jí také ve svých knihách držím.“ O Češích tvrdí, že jsou jako Dáni. Oba národy podle něj oplývají smyslem pro humor, nejsou tak formální a není jednoduché je udržet na řetězu. Za svůj literární idol považuje Johna Steinbecka: „Dokáže napsat hrozný příběh, při jehož čtení budete umírat smíchy.“ A jaký je dle něj nejlepší současný autor? „ Norský autor Erlend Loe. Je mi líto, že to musím říci...“
Na podzim vyjde v České republice Vaše třetí kniha s Carlem Mørckem z oddělení Q. Vzkaz v láhvi Vám přinesl řadu prestižních ocenění. Je ceněn jak kritikou, tak širokou čtenářskou obcí. Jak si vysvětlujete kladné přijetí z obou těchto stran? Přeci jen to nebývá příliš časté… Máte nějaký „fígl“, jak zaujmout obě skupiny?
Ano, brát ohledy na čtenáře a jejich požadavky. Pamatujte: kritici jsou také čtenáři!
Příští rok vyjde v českém překladu i nejnovější čtvrtá kniha série Journal 64. Pracujete nyní na páté knize? Pokud ano, můžete nám říci, jaký případ chystáte pro Carla Mørcka tentokrát?
Ano, teď píši pátou knihu. Ale ještě nějakou dobu bude tajemstvím, o čem kniha bude.
Filmová společnost Zentropa dánského režiséra Larse von Triera zakoupila práva na zfilmování Vaší thrillerové série. V jaké fázi jsou filmové přípravy? Jak moc do nich zasahujete?
Nyní má práce na filmech v podstatě na starost Zentropa, ale samozřejmě je pro mne důležité, aby byly knihy adaptovány tak věrohodně, jak je to jen možné. Jakmile však dojde na filmové přípravy, vzhledem ke smlouvě to musím nechat na Zentropě.
Přemýšlel jste někdy o napsání nějaké dětské knihy? Kombinace napětí a humoru je skvěle uplatnitelná i u dětské literatury…
Před několika lety jsem jednu napsal, ale jen pro mého syna. Bylo to zábavné, leč předpokládám, že série o oddělení Q skončí na 9-10 knihách, takže mě to na dohlednou dobu zaměstná. Co bude pak, to se uvidí.
Jste také autorem lexikonu komiksu. Jaké komiksy máte nejraději?
Samozřejmě Kačera Donalda autora Carla Barkse. Abych řekl pravdu, mám raději tyto staré dobré komiksy než evropské typu Tintin nebo Asterix.
Je o Vás známo, že vlastníte všechny své knihy ve všech vydáních a překlady považujete za umělecké dílo. Zjišťujete si informace o překladatelích svých knih? Zasahujete do jejich výběru nebo se spoléháte na nakladatele?
Mám skvělé nakladatele, kteří mají řadu překladatelů, takže mohou vybrat pro mé knihy toho nejlepšího. Jsou si vědomi toho, že skvělý překlad je něco, co je mému srdci velice blízké. Musím říci, že jsem vždy velmi vděčný za přímý kontakt s mými čtenáři, a když některý z nich zmíní problémy s překladem, ujistím se, že mí nakladatelé o tom vědí. Ale tento druh kritiky se naštěstí vyskytuje zřídka.
Vyrůstal jste na různých psychiatrických klinikách, kde Váš otec pracoval jako psychiatr. Je samozřejmé, že to mělo na Vás velký vliv. A mne by zajímalo… Máte tendence přemýšlet o psychických poruchách lidí, s nimiž se setkáváte?
Pokud mohu, rád bych tuto otázku otočil. Mé dětství mne naučilo vážit si lidí, kteří jsou jiní než většina. Naučil jsem se, že žádní dva lidé nejsou stejní a ani by stejní být neměli. Naučil jsem se empatii a pochopil jsem, že je nespočet různých cest, jak vést dobrý život. Když potkávám lidi, nepřemýšlím o tom, zda mohou mít mentální poruchu. V podstatě při setkání s lidmi cítím čistou zvědavost. A miluji poznávání podivných či výstředních lidí. Vždy se od nich něco naučím.
Působíte nesmírně optimisticky a rozhodně Vám nechybí smysl pro humor. Dokáže Vás něco opravdu roznítit?
Ano, nesnáším, když vidím nečestnost nebo nespravedlnost.
O autorech
Jussi Adler-Olsen patří mezi neúspěšnější autory thrillerů ze severského prostředí. Sklízí úspěchy nejen doma v Dánsku. S velkou oblibou se setkává v řadě zemí po celém světě. V Německu byl loni nejpopulárnějším autorem, v Americe se umisťuje hned v prvním týdnu vydání nové knihy na vrcholu žebříčků prodejnosti. Knihy s Carlem Mørckem z oddělení Q byly přeloženy do 36 jazyků. V češtině dosud vyšly první dvě knihy série, a to Žena v kleci a Zabijáci. Na podzim vyjde také třetí díl nazvaný Vzkaz v láhvi. Jak si Jussi Adler-Olsen vysvětluje úspěch svých knih? Kromě toho, že jsou jeho knihy jednoduše dobré, základ úspěchu vidí v kombinaci humoru a exotičnosti severu. A v neposlední řadě v dobrém marketingu, do něhož se také zapojuje. Kromě jiného zdůrazňuje, že není autorem detektivek, nýbrž thrillerů. V čem je rozdíl? „V thrilleru se snažíme zločinu zabránit, kdežto v detektivce řešíme až zločin samotný. V detektivce na první straně narazíme na mrtvolu a pátráme po vrahovi, při čemž se vracíme do minulosti. Mně se více zamlouvá metoda thrilleru a tak se jí také ve svých knihách držím.“ O Češích tvrdí, že jsou jako Dáni. Oba národy podle něj oplývají smyslem pro humor, nejsou tak formální a není jednoduché je udržet na řetězu. Za svůj literární idol považuje Johna Steinbecka: „Dokáže napsat hrozný příběh, při jehož čtení budete umírat smíchy.“ A jaký je dle něj nejlepší současný autor? „ Norský autor Erlend Loe. Je mi líto, že to musím říci...“
Äsa Larssonová je často označována za pokračovatele Stiega Larssona, což je mylná informace, jelikož debutovala tři roky před vydáním Milénia. Stejně tak vyvrací spekulace týkající se jejího příjmení: „Se Stiegem Larssonem nejsme příbuzní, Larsson je ve Švédsku běžné příjmení, stejně jako Procházka v Čechách. Jistá spřízněnost zde ale je, protože pocházíme ze stejného místa.“
Äsa Larssonová vyrůstala jako jedináček v rodině knihovníka, který malé Äse zakazoval číst špatnou literaturu, do níž řadil také detektivky. Proč si tedy vybrala pro svou tvorbu zrovna tento žánr? „Jednou jsem navštívila kamarádku z dětství. Na kredenci jsem viděla fotky jejích dětí. Na jedné z nich byl její syn, kterého si pamatuji jako dítě. Teď to byl velký, blonďatý houslista. Napadlo mě, že vypadá jako světec. Hned jsem si řekla, že by z něj byla moc hezká mrtvola. Měla jsem stále před očima jeho obrázek - jak leží mrtvý na sněhu s rozcuchanými vlasy a krvavými fleky. Řekla jsem si, kdo ho asi zabil a že je třeba to vyšetřit… Jeho mamince jsem dala přečíst rukopis před vydáním. Souhlasila, ať to vydám, ale zakázala mi stýkat se s jejími dětmi. Tomu blonďatému chlapci se však opravdu líbí, že byl první mrtvolou v mém románu. A můj otec? Ten má radost, že píšu, ale naštvala jsem ho tím, že píšu detektivky.“
Äsa Larssonová se poprvé zapsala do povědomí čtenářů knihou Sluneční bouře. Následovala Prolitá krev, Temná stezka a letos na podzim vyjde v Česku i čtvrtá kniha série s názvem Než pomine tvůj hněv. Všechny knihy spojuje postava Rebecky Martinssonové, o které autorka tvrdí: „S Rebeckou mám něco společného, ale kdybychom se potkaly, asi bych se jí nelíbila. Mám sklony mít lidi ráda a chci, aby oni měli rádi mne. Jsem upovídaná, nejistá. Ale obě pocházíme ze severního Švédska, obě jsme právničky. Mohu se s ní identifikovat v tom, že necítí, že by patřila do onoho právnického prostředí ve Stockholmu. A také v pocitech, které má, když odjede na studia pryč a pak se vrátí. Prožívá stejný pocit odcizení.“
Zuzana Roubíčková
