Druhá občanská válka byla vybojována pomocí reprodukčního práva. Velice mrazivé řešení. Svět zešílel. Ustanovil nový zákon. Děti jsou bez šance.
Právo na život vzniká početím a končí ve třinácti letech. V období mezi třináctým a osmnáctým rokem mohou rodiče své dítě kdykoliv odsunout do jakéhosi sběrného tábora, kde jsou rozebrány a jejich orgány, tkáně a krev použity k transplantacím. Potraty jsou nelegální, ale je možné porodit nechtěné dítě a nechat ho u něčích dveří. Tak přechází odpovědnost na stát a tyto děti jsou de facto „skladovány“, dokud není možné je využít na náhradní díly pro ostatní.
Connor je příliš nezvladatelný a problémový. Jeho rodiče si s ním nevědí rady a netuší, jak s ním vyjít. Když nezvládají jeho chování a špatné známky, rozhodnou se, že je čas, nechat ho deportovat. Risa je sirotek a jako svěřence státu není důvod ji držet naživu. Postel, kterou její likvidací stát uvolní, může využít ihned jiný sirotek, kterého se zatím není jak legálně zbavit. A Lev byl počat a zrozen právě pro orgány. Pochází z nábožensky zatížené rodiny. Odmala ví, že se narodil, aby tímto způsobem sloužil bohu, jako jakýsi odpustek svých rodičů. Projevit v tomto případě vlastní názor, je předem bez šance.
Mnoho nechtěných dětí končí v táboře na orgány. Chlapec, jehož milující rodiče zemřeli a nechali mu velké dědictví. Ovšem jeho opatrovnicí se stala teta, která si jeho odsunem dopomohla k majetku. Chlapec, jehož rodiče se rozvádějí a nebyli schopni se dohodnout, v čí péči bude...
Celá kniha Bez šance je sbírkou smutných životních osudů bezmocných v rukou těch, kteří by za ně měli být odpovědní. Děti, to je v tomto světě vždy problém někoho jiného a je smutné už jen to, že je na ně vůbec nahlíženo jako na problém.
Tři nechtění a odložení Connor, Risa a Lev se sejdou ve sběrném táboře. Jediná budoucnost – smrt.
Vlastně ne úplně, všem dětem určeným k rozebrání se tvrdí, že jejich život technicky nekončí, protože jejich srdce, plíce a krev budou žít v jiných lidech. Možná, když se spojí, budou schopni utéct. Pro jednotlivce je útěk už předem bez šance.
-ice-
Právo na život vzniká početím a končí ve třinácti letech. V období mezi třináctým a osmnáctým rokem mohou rodiče své dítě kdykoliv odsunout do jakéhosi sběrného tábora, kde jsou rozebrány a jejich orgány, tkáně a krev použity k transplantacím. Potraty jsou nelegální, ale je možné porodit nechtěné dítě a nechat ho u něčích dveří. Tak přechází odpovědnost na stát a tyto děti jsou de facto „skladovány“, dokud není možné je využít na náhradní díly pro ostatní.
Connor je příliš nezvladatelný a problémový. Jeho rodiče si s ním nevědí rady a netuší, jak s ním vyjít. Když nezvládají jeho chování a špatné známky, rozhodnou se, že je čas, nechat ho deportovat. Risa je sirotek a jako svěřence státu není důvod ji držet naživu. Postel, kterou její likvidací stát uvolní, může využít ihned jiný sirotek, kterého se zatím není jak legálně zbavit. A Lev byl počat a zrozen právě pro orgány. Pochází z nábožensky zatížené rodiny. Odmala ví, že se narodil, aby tímto způsobem sloužil bohu, jako jakýsi odpustek svých rodičů. Projevit v tomto případě vlastní názor, je předem bez šance.
Mnoho nechtěných dětí končí v táboře na orgány. Chlapec, jehož milující rodiče zemřeli a nechali mu velké dědictví. Ovšem jeho opatrovnicí se stala teta, která si jeho odsunem dopomohla k majetku. Chlapec, jehož rodiče se rozvádějí a nebyli schopni se dohodnout, v čí péči bude...
Celá kniha Bez šance je sbírkou smutných životních osudů bezmocných v rukou těch, kteří by za ně měli být odpovědní. Děti, to je v tomto světě vždy problém někoho jiného a je smutné už jen to, že je na ně vůbec nahlíženo jako na problém.
Tři nechtění a odložení Connor, Risa a Lev se sejdou ve sběrném táboře. Jediná budoucnost – smrt.
Vlastně ne úplně, všem dětem určeným k rozebrání se tvrdí, že jejich život technicky nekončí, protože jejich srdce, plíce a krev budou žít v jiných lidech. Možná, když se spojí, budou schopni utéct. Pro jednotlivce je útěk už předem bez šance.
-ice-