Jestliže se autor vyznává, že chtěl zaznamenat obraz lidí, kteří dávali Brnu jeho význam a ráz, pak je třeba dodat: k nim patřil i univerzitní profesor Dušan Jeřábek (1922-2004). Vrací nás do oné pomíjivě krásné doby předválečné, která po sobě zanechala stopy až do dnešních dnů: mnohá jména slavných filmových a divadelních herců nejsou zapomenuta, mnohé kavárny mají své pamětníky, ba dokonce se vracejí nostalgicky na svá místa, jména významných univerzitních profesorů a vědců jsou připomínána alespoň v názvech ulic či odborných ústavů. Mnohé mělo být zapomenuto - a mnohé opět ožívá v nečekaných souvislostech: události, osobnosti a místa jsou poznamenána osobním setkáním a psána krásnou češtinou, jazykem, který byl pro D. Jeřábka jako předního znalce literatury něčím mnohem víc než profesí. Obraz doby dokládají četné dobové fotografie míst i lidí, obraz autora pak lépe než všechna životopisná data vyvolávají připojená vyznání přátel a žáků.