V druhé polovině dvacátého století došlo v anglosaské jazykové oblasti k oživení zájmu o problematiku filosofické (tj. na víře nezávislé) theologie. Mezi četnými autory, kteří se jí dnes zabývají, má zvláštní postavení oxfordský profesor Richard Swinburne (nar. 1934), protože bývá považován za hlavního iniciátora dnešní renesance této disciplíny. Swinburnovo dílo, psané převážně pro odborné filosofy, je v českém prostředí dosud téměř neznámé. Drobná, na rozdíl od jiných autorových děl populárně zaměřená Swinburnova knížka Bůh jako vysvětlení poslouží díky poutavému podání prvnímu přiblížení tohoto významného filosofa širší české veřejnosti.
Autor začíná svou knihu výkladem o pojmu Boha ve velkých monoteistických náboženských soustavách, především v křesťanství a židovství. Pokračuje pak zdánlivě nesouvisle o tom, jak vysvětlujeme věci, tj. o povaze přírodovědných teorií a přírodních zákonů. Zde především ukazuje, jaká jsou kritéria pro přijetí určité teorie (kdy dáváme jedné teorii přednost před druhou) a že jsou mezi teoriemi vztahy závislosti (tato část knihy je bez ohledu na to, k čemu autor směřuje, sama o sobě brilantně napsaným úvodem do metodologie dnešního přírodovědeckého poznání). Po uvedených metodologických výkladech přechází autor ke svému vlastnímu námětu. Zde ukazuje, že všechny přírodovědné teorie ponechávají vždy něco nevysvětleno, něco, co může vysvětlit pouze teorie metafyzická. V konkurenci metafyzických teorií (náleží k nim např. materialismus) je teorie teistická vždy ta, která nejlépe splňuje veškeré požadavky, které na teorie v jiných oblastech vědění klademe. Při důkazu toho se autor seriózně, ale zároveň vtipně a přesvědčivě vyrovnává např. s novodarwinismem a jeho dnes nejznámějším propagátorem R. Dawkinsem (jehož i do češtiny přeložená kniha Slepý hodinář udělala na naši veřejnost nemalý dojem), a s jinými dnes rozšířenými a u nás známými neteistickými „teoriemi všeho“.
Swinburne vychází z tradiční metafyziky (projevuje se to tím, že někdy svá tvrzení dokládá i citáty ze sv. Tomáše), ale jeho metodický postup je odlišný. Nepodává důkazy existence Boží, nýbrž pouze ukazuje, že teistická teorie předčí podle běžně uznávaných kritérií svou jednoduchostí a vysvětlující silou teorie jiné. Takový postup sice důkaz Boží existence nezahrnuje, ale ovšem ani nevylučuje.
