Dále porovnává způsoby, jak se carové a carevny dostávali na trůn. Nevěnuje se pouze "velkým" palácovým převratům, ale také těm "malým", které vyhnaly různé regenty, favority či vedoucí hodnostáře, a zkoumá vedle vlády žen, dynastických souvislostí, otázky legitimity, podílu cizinců na vládě i intriky u dvora. Autor vychází z předpokladu, že politické dějiny coby metodologický přístup musí zapojit i perspektivu sociálních a kulturních dějin každodennosti, které mohou významně obohatit interpretaci při výzkumu dějin panovníků, dynastií, nejvyšších dvořanů, dvorských kamaril, diplomacie či ozbrojených složek.