Asi jsem vždycky měla tvůrčí sklony, jako jediná v rodině. Ve skutečnosti jsem chtěla studovat malířství a grafiku, ale rodiče mi řekli, že bych měla dělat něco rozumného. A tak jsem se přihlásila na ekonomii. Ale moje kreativita o sobě stále dávala vědět, a když jsem se s manželem přestěhovala do malého středověkého městečka Zons, okamžitě se mi v hlavě začaly rodit příběhy. Prostě jsem si je musela zapsat. Při psaní mi hodně pomáhají zkušenosti, které jsem získala z působení ve velké německé bance. Poznáte spoustu různých postav a charakterů, samozřejmě nejen těch sympatických – ale přesně to je pro thriller to pravé.
U nás vyšly zatím dvě vaše knihy – Vražda na blatech a Vražda bez soucitu. Kde se odehrává jejich děj a co obě knihy spojuje?
Děj těchto knih se odehrává v Kolíně nad Rýnem, protože tam sídlí velký kriminalistický ústav. V mých thrillerech z městečka Zons hrají hlavní roli vyšetřovatelů muži, ale já jsem bezpodmínečně chtěla napsat knižní sérii se silnou ženou. Protože pocházím z rodiny s mnoha lékaři, bylo mi soudní lékařství blízké. Toto téma mě vždy fascinovalo, a tak vznikla postava Julie Schwarzové, soudní lékařky, která pracuje v Ústavu soudního lékařství v Kolíně nad Rýnem. Julia Schwarzová přichází věcem na kloub. V ústavu je také známá jako Ledová lady, protože je velmi věcná a citově si nikoho nepouští k tělu. Má slabost jen pro kriminálního komisaře Floriana Kesslera a společně s ním řeší detektivní případy. Zatímco v knize Vražda na blatech jsou mrtvé dívky nacházeny v bažině, v knize Vražda bez soucitu se do nebezpečí dostává sama Julia Schwarzová. Na stopě je jí totiž někdo, kdo jí už v minulosti ubližoval.
Pro co si čtenáři Julii oblíbí?
Julia Schwarzová je navenek silná žena. Ve svém nitru však trpí různými nejistotami a slabostmi. Díky tomu je autentická a čtenář se do ní dokáže dobře vcítit. Na jedné straně denně pitvá mrtvoly, a na druhé straně neví, jak se vypořádat se svými city ke kriminálnímu komisaři Florianu Kesslerovi. Je to žena, které až tak moc nevadí zabývat se mrtvými lidmi, protože zesnulí jsou předvídatelní. Na druhou stranu živí lidé dělají věci, které jsou pro ni občas nečekané. Proto se často uchyluje do pitevny. Julia má navíc traumatickou minulost, protože jejího mladšího bratra v dětství zavraždil sériový vrah. Dělá vše pro to, aby pachatele vypátrala, a to i po mnoha letech, protože jinak nemůže najít klid.
Musela jste si při psaní něco zjišťovat o profesi forenzního specialisty?
Rešeršní práci se věnuji velmi intenzivně, ale jak už jsem připomněla, mám v rodině mnoho lékařů, kteří mi radí a všestranně mě podporují. Také jsem absolvovala online semestr soudního lékařství, abych mohla psát opravdu realisticky.
Proč vás láká psát zrovna příběhy o sériových vrazích?
Ráda ve svých knihách udržuju co největší napětí, což se nejlépe daří u pachatelů, kteří nepřestanou vraždit, dokud je nezatknete. Miluju tuhle hru na kočku a myš mezi vyšetřovateli a pachateli.
Kolik dílů má celá série s Julií Schwarzovou?
Dosud vyšlo pět svazků a za několik dní začnu psát šestý. Každý rok vychází další kniha s Julií Schwarzovou.
Kdybyste měla říct, co odlišuje vaše thrillery od ostatních, co by to bylo?
Myslím, že mé knihy jsou plné života, protože každou scénu sama prožívám a nepíšu podle předem dané dějové osnovy. Moje postavy a jejich jednání se v průběhu psaní vyvíjejí a často dělají věci, které mě samotnou překvapují. A zrovna tak překvapují i mé čtenáře.
Kde hledáte pro své knihy inspiraci?
Já mám vlastně nápady v hlavě pořád. Vznikajíve sprše, cestou pro syna školy nebo v supermarketu. Někdy stačí, když se na mě někdo zvláštně podívá. Pak se okamžitě ptám sama sebe, odkud ten člověk pochází a zda má co skrývat. Například nápad na třetí díl Julie Schwarzové, který se týkal ledových soch, vznikl uprostřed léta na naší terase. Můj syn byl v té době ještě ve školce. Nějak jsme přišli na nápad zmrazit jeho autíčka, aby je později mohl z ledu vyprostit kladívkem na hračky. Každý den seděl na terase a osvobozoval svá auta. A pak mě napadlo, že když je možné zmrazit hračky, mělo by to jít i s oběťmi vražd…
Máte při psaní nějaké rituály? A kde nejčastěji a nejraději píšete?
Nejdůležitější je moje ranní káva. Potom to může začít. Nejraději píšu ve své pracovně, protože tam se mohu nejlépe soustředit a jen málo věcí mě tam rozptyluje. Když venku svítí slunce a je horko, také se ráda uchýlím do stinného koutu na zahradě. Ale v takovém případě se sluchátky na uších, protože na psaní potřebuju opravdu klid.
Máte ráda historii. Kdybyste se mohla přenést v čase zpátky do minulosti, jaká doba by to byla a proč?
Miluju příběhy ze středověku. V té době existovalo mnoho záhad, starobylých pokladů a míst překypujících magií. Tohle období prostě provokuje mou představivost. Líbí se mi tehdejší oblečení a staré hrady. Jako by se v každém starém kameni skrýval nějaký příběh. Pokaždé cítím inspiraci, když se procházím uličkami Zonsu.
Jaké rady byste udělila začínajícím spisovatelům, konkrétně těm, kteří chtějí napsat thriller?
Nejdůležitější je dobrý příběh, který vychází ze srdce. Čtenář musí cítit to, co pociťoval autor při psaní. Jen tak se čtenář může do příběhu ponořit, a toho musí autor dosáhnout svými slovy. Doporučuji číst co nejvíce jiných thrillerů, abyste získali cit pro výstavbu děje a kulminaci napětí. Myslím, že dobrá kniha si své čtenáře vždycky najde.
Text: Nakladatelství Cosmopolis, Kateřina Žídková, foto: Irene Zandel
