Mockrát se nestává, aby recenzent ohodnotil knihu 100%. Tohoto hodnocení se dostalo knize Dívky z Montmartru, kterou vydalo nakladatelství Práh. Pojďte se podívat do Paříže, konkrétně do roku 1878 a přečtěte si, jak tento román inspirovaný tehdejším obecně známým soudním procesem a skutečným příběhem dívky, jež stála modelem Edgaru Degasovi, zapůsobil na naši blogerku.
* * * * *
Cathy Marie Buchanan vypráví příběh s inspirací ze skutečných historických postav a jejich osudů, jako byl malíř a umělec Edgar Degas, který se zapsal do podvědomí nejen svými kresbami, na kterých zvěčňoval baletky i obyčejné lidi v přirozených podobách, ale také voskovou soškou „Malé čtrnáctileté tanečnice“. Předlohou mu stála Maria van Goethemová, a tak se setkáme i s osudy jejích dvou sester starší Antoinettou a mladší Charlottou.Autorka příběh uchopila čtivě a dál jej rozvíjela, přidala i napětí v podobě procesu s Émilem Abadie, odsouzeným vrahem, což je též skutečná událost, jen si ji poupravila a ze tří vražd udělala pouze dvě. Kniha je tak doplněna o úryvky z článků a recenzí z novin nebo přepisů ze soudního procesu.
„Zavřete oči. Poslouchejte hudbu. A pak vyjádřete, co ta hudba znamená.“ (str. 24)
Kniha je vyprávěna z pohledu Antoinetty a Marie, nejmladší sestra Charlotte zde jen dělá křoví, přestože to byla nakonec ona, komu se splnil sen. Její sestry se setkaly s bolestivou realitou a sáhly si až na samé dno, ale naštěstí držely spolu a pomohly si žít dál.
Po smrti otce končí sestrám van Goethemovým dětství, protože věčně opilá matka nedokáže v prádelně vydělat dostatek peněz na nájem, tak se nejstarší Antoinetta musí postarat o své dvě sestry - Marii a Charlottu. Její sen o baletní kariéře už se dávno rozplynul a nyní v pařížské opěře uklízí a přivydělává si v prádelně. Pak se zamiluje do divokého mladíka od divadla Émila Abadie a ten jí ukáže život bohémský život, což jí postupně přivede až k dělání placené společnice... Může Antoinetta klesnout ještě hlouběji? Co všechno jí bude stát láska k Émilovi?
„Máte zajímavý obličej,“ řekne. „A záda. Vaše lopatky vypadají, jako kdyby z nich rašila křídla.“ (str. 47)
Marie je na počátku okolo čtrnácti a stejně jako její mladší sestra Charlotte se chce stát baletkou, jenže na rozdíl od své sestry, která vypadá jako malý rozkošný andílek, je Marie nevzhledná a díky nedostatku potravy velmi vychrtlá. Svou pílí a odhodláním se však zlepšuje každým dnem. V pařížské opěře si Marie všimne malíř Edgar Degas a umluví jí ke stání modelem, jenže dívka potřebuje více peněz a tak kromě toho ještě pracuje v pekárně, aby rodině přispěla několika franky navíc.
Pokud baletka chtěla něčeho dosáhnout, tak musela mít svého abonenta, tedy svého chráněnce, který by jí sponzoroval a svým způsobem miloval a uctíval. Jenže Marie je příliš nevinná, skromná a stydlivá aby dokázala v tomto tvrdém světě přežít. Padne až na samé dno? Stane se z ní prodejní žena? Nebo pro ni ještě existuje naděje?
V knize je také divadelní zpracování díla Zabiják (L´Assommoir) od Émila Zoly, které různými způsoby zasáhne do životů sester van Goethemových. Antoinetta se zde zamiluje a Marie díky dílu pochopí, že člověk narozený ve škarpě se nemá šanci dostat z prachu ulic.
Tím vším dostává děj smutný, až nahořklý nádech, protože se v něm mísí sny o zářivé slávě velké baletky a realitou bolavých končetin, do krve rozdrásaných nohou a toho, že většina tanečnic navždy zůstane pouze někde vzadu, bezvýznamné, chudé, vychrtlé hladem a zapomenuté.
Příběh monsieur Zoly nepojednává o tom, jak se člověk dopracuje k prádelně nebo na jeviště. Vypráví o tom, jak se lidé narodí v prachu a bídě a v prachu a bídě taky umřou. Říká, že nezáleží na tom, jak tvrdě člověk pracuje. Lidé jako já a celé mé okolí byli vrženi do škarpy v okamžiku, kdy jsme se narodili rodičům, kterým se nikdy nepodařilo ze škarpy vylézt.
(str. 102)
Příběh ukazuje pařížskou společnost konce 19. století jako zkaženou, lpící pouze na požitcích, penězích, chtivosti a bez mravnosti. Ženy nemají příliš možností, buď se spokojí se svým postavením chudých lidí, kteří se protloukají, jak jen se dá a pracují do úmoru někde v prádelnách nebo pekárnách. Nebo si mohou zvolit peníze a stát se prodejnými ženami, muži je obletují a obdarovávají penězi a dárky. Je to ovšem ještě únosný život? Nebo jsou na tom tyto ženy hůře než ty, které dřou v prádelnách? A kam patří baletky, které často nemají ani na jídlo a spíše jen živoří, než aby skutečně žily? Jaký je rozdíl mezi vydržovanou baletkou a prodejnou ženou?
Kniha je velmi čtivá, plně vás pohltí a během četby si budete vychutnávat každé písmenko. Je zde dech beroucí příběh, který utkví v paměti a nutí čtenáře zamyslet se nad osudem postav a jejich životy.
Autorce tleskám za vytvoření tohoto románu, který svou kvalitou připomíná díla Alexandra Dumase mladšího, Honoré De Balzaca nebo Émila Zoly.
Dívky z Montmartru je srdceryvný historický román, který překvapí svou hloubkou, vykreslením společnosti i postav a historickými odkazy v podobě úryvků z novin a přepisů ze soudního procesu. Zaujme hlavně ženy, ale přečíst si tuto krásnou knihu může kdokoliv a jistě bude okouzlen.
Skvělý literární zážitek, na který dlouho nezapomenete.
Hodnocení: 100 %
Autor: Zdeňka
Zdroj: literarnikoutek.blogspot.cz
