Hned na úvod – Cilčina cesta je mnohem temnější a emotivnější než Tatér z Osvětimi. Je to fascinující román z období holokaustu a vypráví o osudech dívky, která si prožila věci, snad i horší než smrt. Ponižovali ji, odsuzovali, ale co vlastně chtěli?
Byla válka, psal se rok 1942 a Němci si vychutnávali moc své slavné Třetí říše. Cilka byla mladá a krásná dívka, která se v šestnácti letech ocitla v koncentračním táboře v Osvětimi. Sama mezi všemi. Hezká dívka samozřejmě upoutala nechtěnou pozornost vojáků a byla znásilněna a zneužívaná dvěma SS-áky. Dávali ji za vinu, že chtěla přežít? Co byste dělali vy v šestnácti letech? Vlastně to bylo to jediné, čeho se dopustila. Chtěla přežít. Tak dělala, co se od ní chtělo. Nejspíš z poloviny ani nechápala, jaké důsledky to po válce bude mít. Ale kdo věděl, kdy vůbec bude konec války? Počítal se každý den.
Po osvobození z koncentračního tábora Cilku nečekalo nic dobrého. Ne, že by s tím počítala, nic jiného než útrapy ani v podstatě neznala. Ale veřejné odsouzení, nemilosrdný rozsudek a cesta do dalšího vězení by spoustu lidí na jejím místě definitivně zlomila. Cilka to přijala a dělala jen to, co uměla. Snažila se dál přežít. Za to, že spala s nepřítelem, ji odsoudili na patnáct let v zajateckém táboře na Sibiři. Přestože po příjezdu okamžitě vzbudila nechtěnou pozornost mužů, dokázala přesvědčit i jednu ženu, že není to, za co ji všichni mají. Stala se zdravotní sestrou, pracovala každý den, dokud nepadala únavou, a přestože to nevyhledávala ani neočekávala, dokázala si v srdci najít místo i pro lásku.
Cilčina cesta je příběh, který se čte jedním dechem i v případě, že tento žánr není přímo váš šálek kávy. Člověka tak trochu nutí zastavit se a zamyslet se nad vlastním životem, protože si kolikrát stěžuje na věci, které ani nestojí za zmínku.
-ice-
Správa cookies
Webové stránky používají k poskytování služeb, analýze návštěvnosti a personalizaci reklam soubory cookie. Využíváním našich služeb souhlasíte s používáním cookies.