Sefia už od malička žila neobyčejný život. Nikdy neměla žádné přátelé a se svými rodiči byla odříznuta od ostatních obyvatel města. Ale zlo si přesto našlo cestu do jejich domu. Její matka zemřela a nedlouho poté našla malá Sefia svého otce, který byl obětí brutální vraždy. Od té doby putuje po světě se svojí tetou Nin, která ji naučila lovit, stopovat, krást a také to, jak přežít v divočině.
Nepřízní osudu však někdo Nin unese a Sefia se sama se svým ruksakem, ve kterém ukrývá podivný předmět, vydává na nebezpečnou cestu za tetiným osvobozením.
„Tohle je kniha.“
Ukázala ji kapitánovi. Ten jediným plynulým pohybem vyskočil, natáhl ruku a dotkl se okraje desek.
Do ruky ji ale nevzal. Chvilku se na ni podezíravě díval, pak rozepnul spony a zvedl desky – jako by to byla skříňka a on čekal, že uvnitř uvidí nějaký magický předmět.
Vzápětí se prudce obrátil k ní. Než stačila reagovat, mířil jí Popravčí mezi oči.
Čtenářka – kniha s lákavým názvem a ještě lákavější obálkou, která přímo vybízí ke čtení. Ale když už se rozhodnete vzít tento příběh do rukou, připravte se na to, že vám pravděpodobně zamotá hlavu.
V knize totiž sledujete několik dějových linek zároveň a do toho si ještě můžete číst útržky knihy, jistě mi dáte za pravdu v tom, že se to těžko stíhá. Což může vést k tomu, že kniha nebude mít takový spád, jaký byste očekávali a chtěli.
Traci Chee vymyslela zajímavý příběh protknutý magií, kterou vystihuje povedenou myšlenkou. Nechybí ani postavy, které čtenáře uchvátí a kniha netrpí ani nedostatkem akce, ale pokud se v knize zamotáte tak jako já, budete se muset do čtení nutit. Právě proto byl můj dojem z knihy při čtení takový, že se nejedná o žádné extra dílo, ale spíše o slabší průměr. Ale po dočtení, kdy všechno zapadne do sebe, jsem najednou zjistila, že to vlastně nebylo tak špatné čtení, a že mě to vlastně i docela bavilo a těším se na další díl, na který konec Čtenářky příjemně naláká. Bohužel ale oblíbit si knihu až po jejím dočtení neznamená moc dobrou vizitku.
Pokud knihu budete otvírat s tímto vědomím a přivyknete si na autorčin styl psaní hned ze začátku příběhu, určitě si ho užijete více.
Protože jakmile překonáte prvotní zmatení a podaří se vám si dějové linky jakž takž srovnat v hlavě, tak se můžete těšit na spoustu soubojů, jak těch pěstních, tak i se zbraněmi, zajímavou magii, jež dovoluje těm, kteří ji umí ovládat, nahlédnout jak do minulosti, tak i do budoucnosti a třeba předpovědět i něčí smrt.
Čtenářka také zachycuje krásné přátelství, jež může vyklíčit mezi dvěma naprosto cizími a odlišnými lidmi a spolu s tím i věrně vykresluje lidské charaktery, kdy sobeckost či touha po moci může zastínit zdravý rozum nebo naopak vlídnost a lidskost, která může zachránit životy.
Ačkoliv se nejedná o nijak výjimečný příběh a je pravděpodobné, že podobných – se stejnými motivy - jste již četli stovky, přesto tato kniha skrývá určité kouzlo, které vás pohltí a donutí k zamyšlení. Bohužel však, jak už jsem řekla, u mě se tak stalo až po dočtení knihy, což prostě není zrovna to pravé ořechové.
Autor: Eliška Richterová
