Coco Chanel je pojem, pod kterým si většina lidí spojuje parfém Chanel No.5. Pokud se alespoň trochu orientujete v módním průmyslu, víte, že tato prostá švadlena figurovala ve vývoji šatníku moderní ženy víc, než kterákoliv jiná osobnost. Jaká ale Gabrielle “Coco“ Chanel byla? Kdo byla?

Postoj Coco k životu je jasný: Uspět, ať to stojí cokoliv, protože práce v šedivém a těsném pokojíku s jehlou a nití bez valné možnosti spatřit denní světlo, nepřipadala v úvahu. A tak začíná její dráha vedoucí přes postele úspěšných mužů.

Její nářky jsem přestala poslouchat, protože jsem už přemýšlela o klobouku, co mi půjčila. Že není dodělaný? Mně se spíš zdálo, že už mu chyběly jen dvě nohy a mohl s krákoráním vyběhnout do zahrady, tolik měl na sobě rudých ozdob, stuh a oranžových peříček.

Příběh je nevšedně vyprávěn v první osobě, a to autorem, co vystudoval tvůrčí psaní, následně se zabýval dějinami módy a vše završil jedenácti strávenými v módním průmyslu. Božská Coco navíc nebyla jeho první dílo, ještě předtím se věnoval historickým románům a nyní se naplno věnuje literární tvorbě.

Ano, jen těžko byste hledali vhodnějšího kandidáta na zbeletrizování Chanelina bohatého životního příběhu. Už z prvních napsaných řádků vám bude jasné, že se nejedná o žádnou lacinou kopii už napsaných biografií, nýbrž o zcela nový útvar zaměřující se nejen na její vztahy, které byly předmětem mnoha celovečerních filmů, ale hlavně jejích přesvědčení, nápadů a nezkrotných povahových rysů, které se projevovaly ve všem, co dělala.

Co se týče sžití autora se samotnou Chanel, tak musím říct, že její vnitřní pochody byly naprosto uvěřitelné. Ať už se to týká ženského uvažování, nebo její tvrdohlavé povahy, jednalo se o dokonalý čtenářský zážitek, který nepostrádal emoce, ani patřičný rozměr.

„Já… já takové sny nemám,“ řekla jsem zdráhavě. „Jen vím, že bych chtěla něco dokázat.“

Pokud jde jméno, i značka Coco Chanel naprosto mimo vás a myslíte si, že s vámi nemá nic společného, mýlíte se. Pokud si my ženy oblečeme džíny a korzety necháme stejně jako každý jiný den v propadlišti dějin, pak za to vděčíme právě Coco. To samé platí pro elegantní pracovní kostýmky, absenci výrazných ozdob, co by z nás dělaly přeplácaný vzorník barev, nepohodlné a upjaté šaty, nebo malé černé, co si vezmeme na party. Ano. Dokonce, i když si na sebe natáhnete obyčejné tepláky a o nic dalšího se nestaráte, jedná se o zásluhu jedné konkrétní osoby.

Božská Coco bylo dílo nanejvýš fascinující. Ačkoliv Coco měla v některých ohledech temnější povahu, než jak bylo popsáno, čtení jsem si užila a myslím, že ještě užiju. Knihu jsem porovnávala s filmy, které jsem měla možnost vidět a i když byla vždy snaha vyobrazit to, o čem snila a to, co dělala, vždycky se to celé nakonec točilo kolem jejích partnerů. Kniha mi poskytla přesně to, v co jsem doufala, ať už se jednalo o nové poznatky z Chanelina módního vkusu, nebo její zálibu ve čtení. Svým zvláštním způsobem to bylo velmi inspirativní, a to i v případě, že Chanel své prostředky na rozjetí obchodu získala především přes postel.

Hodnocení: 10/10
Autor: Věra Škodová