V prosinci se beseda a autogramiáda spisovatelky, advokátky a bývalé ministryně spravedlnosti Daniely Kovářové uskutečnila u příležitosti vydání nové knihy Mrtvá z golfového hřiště. Hosty byli také Lydie Romanská a Martin Pecina.Daniela Kovářová je česká právnička, spisovatelka, advokátka se specializací na rodinnou problematiku, politička a bývalá ministryně spravedlnosti České republiky. Studovala na Gymnáziu Jízdárenská v Ostravě, poté absolvovala Právnickou fakultu J. E. Purkyně v Brně. V listopadu 1989 složila advokátní zkoušky. Přispívá do odborných periodik a denního tisku. Od roku 2009 do počátku roku 2012 byla členkou Redakční rady časopisu Státní zastupitelství. Od roku 2011 je šéfredaktorkou odborného časopisu Rodinné listy. Pravidelně publikuje články a komentáře v odborném i denním tisku. Je držitelkou čestného uznání a výroční literární ceny západočeského měsíčníku Plž.
Lydie Romanská je česká básnířka, prozaička a sbormistryně, členka Obce spisovatelů.
Martin Pecina je český úředník, politik a manažer, v letech 2009 - 2010 a 2013 - 2014 ministr vnitra. Bývalý poslanec Parlamentu České republiky za ČSSD.
Lydie Romanská: Je mi velkou ctí, že mohu tady u nás v Ostravě přivítat tuto ženu, spisovatelku. Seznámila jsem se s ní v Praze v Obci spisovatelů. Za posledních sedm let napsala šest knih, nevím, jak to dělá. Jsem moc ráda, že nám dnes představí svou knihu, kterou jsem samozřejmě celou přečetla.
Martin Pecina: Jsem rád, že tady dneska mohu být. Knihu jsem také celou poctivě přečetl, je to kniha velice zajímavá a všem ji vřele doporučuji.
Daniela Kovářová: Jsem ráda, že tady jsou oba mí kamarádi. Jestli se mi někdy něco povedlo, tak za to děkuji mým rodičům, kteří mě pořád honili do práce a nenechali mě vydechnout. Nevím, jestli mám mluvit, protože když dáte mikrofon právníkovi a ženské, tak já můžu mluvit hodiny.
Zajímal by mě název knihy Mrtvá z golfového hřiště. Golf je takové specifické prostředí, proč zrovna golf? Co vás inspirovalo?
Daniela Kovářová: Knihu jsem napsala proto, že jsem jistou dobu hrála golf. Ten mi úplně nešel, tak jsem si řekla, že za trest zabiju někoho, komu ten golf jde a v první kapitole zemře mistryně klubu. Řekla jsem si, že to bude taková ta klasická detektivka s omezeným počtem možných pachatelů. Ve skutečnosti to je kniha nejen pro golfisty, není tam moc golfových termínů, je to jenom to golfové prostředí.
Lydie Romanská: Termínů je tam hodně, Danielko. Ale ona je systematik, takže vždycky napíše nahoře termín, který hned vysvětlí. Takže se i poučíte během čtení knihy.
To jsem se chtěl zeptat. Byl to prvotní nápad, že každou kapitolu uvedete nějakým golfovým termínem? Nebo vás to napadlo až během psaní?
Daniela Kovářová: Já jsem věděla, že jsou autoři, kteří píšou z golfového prostředí. Takže jsem si nějaké ty detektivky půjčila a zjistila jsem, že je ani já nejsem schopna přečíst, jelikož tam je hodně odborných termínů a je to hrozně složitá golfová kniha. Říkala jsem si, že většina čtenářů nehraje golf, takže jsem chtěla napsat knihu, kterou bude schopen přečíst i člověk, který golf nehraje. V průběhu psaní jsem si říkala, že bude lépe vypadat, když každá kapitola bude uvedena nějakým golfovým termínem. Golfová hra se hraje na osmnáct jamek, takže kniha má také osmnáct kapitol.
Jaké další knihy z hlediska literárního žánru jste napsala?
Daniela Kovářová: Většinou jsem optimistická a usměvavá, ale podvědomí někde uvnitř vyžaduje krev a smrt. Když jsem se pokoušela napsat láskyplné povídky, tak to dopadlo vždycky nějak blbě. Někde uvnitř ta touha po smrti je, ale snažím se, ať to dobře dopadne.
Lydie Romanská: Ty tam vlastně nemáš vůbec vraha.
Jak, kde a kdy píšete?
Daniela Kovářová: Teď je to mnohem jednodušší, než to bývalo. Dětem je šestnáct a jednadvacet let, jsou připojeny na sociálních sítích a mě potřebují jenom jako peněženku. Jednou za den přijdou, chtějí najíst, odvézt nebo chtějí peníze. To je hrozně rychlá záležitost. Manžel taky často není doma, nepeču a moc nevařím. Já vlastně ani nemusím vymýšlet zápletky, spíše přemýšlím, kterou z těch mnoha zápletek, které mě potkávají, vyberu. Dojíždím každý den do Prahy, takže mám spoustu času na přemýšlení a pak už jde jen o tu drobnost to napsat.
Jaké máte tvůrčí postupy?
Daniela Kovářová: Já mám takový rituál, že dávám svým známým knihu pod stromeček. Do konce května ji musím odevzdat napsanou do nakladatelství, do srpna se dělají korektury, v září ta kniha odejde do tiskárny. Takže někdy v lednu začnu psát a celý předchozí rok ji vymýšlím.
Co pro vás osobně znamenala Fišerova vláda?
Pro mě osobně je to strašně dávno, ale pamatuju si Martina Pecinu a sýry, protože jsme měli takový raut. To je můj první dojem a ten druhý byli osobní ochránci, to byli hrozně hezcí kluci.
Besedu moderoval: Filip Šimeček
