Představujete svou novou knihu nazvanou Rodinu si nevybereš. Rodina je častým tématem vašich článků i knih. Proč právě ona?
Rodina je tím nejdůležitějším, co nás formuje. Z rodiny jsme vyšli a každý do života neseme vše, co jsme v prvních letech zažili. Jsme takoví, jaká byla naše původní rodina. Někdo si to nechce připustit, ale rodina může za naše úspěchy i prohry, ovlivňuje naše silné i slabé stránky. V krizi se dobrá rodina semkne a podrží nás a díky ní přežijeme úplně všechno.
Inspiraci pro své předchozí knihy jste čerpala ze své praxe rodinné advokátky. Z čeho jste během psaní vycházela nyní?
Tahle kniha je úplně jiná. Nejsou v ní příběhy vypůjčené, ale mé vlastní. Moje nová kniha čerpá jen z mého soukromí. Pocházím z rodiny, v níž se spojily italské a moravsko-slezské kořeny. Jsme velká, rušná, lehce ujetá rodina plná akčních žen a okouzlujících mužů. Hodně mluvíme, pořád něco řešíme a z té interakce vzniká spousta humorných i méně humorných situací, které v knize popisuji. Čtenář se tak doví řadu intimních podrobností z mého života i zážitků s rodinnými příslušníky, zejména s mou maminkou, sestrou, s mým manželem a s našimi dětmi.
V úvodu knihy přiznáváte inspiraci americkou autorkou Betty MacDonaldovou a jejími knihami Vejce a já a Co život dal a vzal. Tyto knihy opakovaně bere do rukou řada našich čtenářek.
Betty MacDonaldová mě baví od mládí a k jejím knihám se vracím, když je mi smutno. Proto jsem se snažila rodinné trampoty popsat s podobným nadhledem jako ona. I knihy Betty MacDonaldové ukazují, jak se pokoušíme svých původních rodin zbavit, jak nás v dětství někdy obtěžují a štvou, ale dříve či později se ke starým rodinným tradicím a rituálům vracíme. Okolo sebe někdy vidím tendenci rodinou opovrhovat a dávat přednost kariéře, přátelům nebo svému sobeckému soukromí. Nikomu se nezavazovat, za nikoho neodpovídat, o nikoho se nebát, o nikoho nepečovat je dnes moderní. Ale komu chybí dobré rodinné zázemí, ten je mnohem zranitelnější.
Vaše kniha má podtitul recepty na dobrý život a také závěrečná kapitola je plná kuchařských receptů. Co uvnitř tedy čtenářky najdou? Máte pro ně doporučení, jak mají vaši knihu číst?
Knížka obsahuje sedmnáct tematicky zaměřených kapitol, které víceméně humorně popisují mou matku a mé karamboly, mé děti, jídlo, život na vesnici, sport, smrt a jiné stránky rodinného života. Kapitoly doplňují rady mých nejbližších do života a kuchařské recepty naší rodiny. Požádala jsem příbuzné, aby přispěli nejoblíbenějšími recepty, a tak kniha končí souhrnnou kapitolou věnovanou rodinným dobrotám. V knize je ještě perlička ze života mé italské babičky – osobité a odvážné ženy, která mě ovlivnila a jejíž italské příjmení jsem v začátcích literární tvorby používala jako pseudonym. A italskými recepty se čtenářky mohou inspirovat při přípravě dobrot. Jídlo totiž s rodinou souvisí – rodiny se nejčastěji setkávají u jídla, proto se v každé rodině připravují jiná jídla, pečou jiné zákusky a podává se trochu jiné vánoční cukroví.
Komu je kniha Rodinu si nevybereš vlastně určena? Proč jste ji napsala?
Píšu povětšinou pro ženské čtenáře, ale zpříjemní chvíle každému, kdo má rád lehce nevážné vyprávění. Ačkoliv jsem v knize popsala reálné příhody se svými příbuznými, věřím, že mnohé trampoty jsou vyjádřením univerzálních vztahů v rodině a že podobné zážitky budou mít i mí čtenáři.
V posledních letech jsem přišla o řadu předků a nejbližších příbuzných. Před deseti lety zemřela má mladší sestra, před pěti lety můj otec a loni moje máti. Uvědomila jsem si, že už jsem na celém světě jediná, kdo si pamatuje společně prožité chvíle. Tak jsem si řekla, že je zachytím, čímž rodičům a rodině složím dík za jejich vklad do mého života a do mé osobnosti. Takto pro mě budou stále existovat a mohu se k nim vracet. Ráda vzpomínám na první půlrok letošního roku, kdy jsem knihu tvořila a mí nejbližší byli zase se mnou, nakláněli se mi přes rameno a mluvili mi do psaní. A se svou širší rodinou mám nyní větší příležitost se potkávat, protože koncem roku plánuji malé turné po České republice, na němž budu svou knihu představovat. Je to prostě lehké, vtipné, oddychové čtení a už se těším, co knize čtenáři řeknou.
Text: Eva Hrdinová
Foto: Robert Tichý
Správa cookies
Webové stránky používají k poskytování služeb, analýze návštěvnosti a personalizaci reklam soubory cookie. Využíváním našich služeb souhlasíte s používáním cookies.
