David Gruber: Univerzální rada na super komunikaci neexistuje

David Gruber píše knihy, školí manažery, přednáší na vysoké škole. Jeho oborem je především technika duševní práce, rychločtení a racionální čtení. Je autorem efektního učení se cizím jazykům. Díky mnoha jeho přínosům v oblasti učení, čtení a paměti ho mnozí nazývají „novodobým Komenským“. Je autorem více jak 55 klasických knih vědecko-populárních i naučných publikací a brožur, ze kterých čerpají manažeři největších českých firem. Po střední škole nastoupil na Vysokou školu báňskou Ostrava, obor Systémové inženýrství. Asi v polovině Gruberových studií byl jeho obor zařazen pod nově vzniklou Ekonomickou fakultu VŠB, na níž Gruber také v roce 1979 promoval diplomovou prací psychologického zaměření – systému v oblasti lidských potřeb. Později se účastnil postgraduálního studia pedagogiky a psychologie na Filozofické fakultě Univerzity Palackého Olomouc. Studium ukončil závěrečnou vědeckou prací „Technika duševní práce jako složka dovednosti samostatně studovat“. V této práci splnil všechny požadavky na vznik nové odborné disciplíny – definoval její předmět, metodiku, položky, klasifikační systém a způsob začleňování položek do něj. V roce 2002 zakončil certifikátem tříměsíční kurz na ACE College v Sydney v oboru Managerial Soft Skills.

Zlatá kniha komunikace
Výměna informací s okolím, tj. komunikace, je přesně to, co odlišuje živé organizmy od neživých. U tvora homo sapiens je pak na nejsložitější úrovni. Mezi žádnými jinými tvory neplatí to, co platí u člověka. A sice: rozdíl mezi dobře komunikujícím a špatně komunikujícím, rozdíl v životní úrovni, pohodě, míře rozvoje osobnosti, v celkové kvalitě života je obrovský. Znalost komunikace posiluje, podtrhuje, znásobuje všechno ostatní, co znáte. Veškerou vaši odbornou kvalifikaci, vzdělání, lidské kvality. Neznalost komunikačních dovedností, amatérismus v komunikaci tohle všechno znehodnocuje; decimuje výsledek vašeho mnohaletého úsilí ve školách všech stupňů i v následných odborných kurzech.

Komunikace se vyvíjí. Jak rychle reagují pravidla komunikace na její vývoj?
Svět se vyvíjí stejně jako společnost. V roce 1989 jsme byli zvyklí žít v jakési kleci, která už je dávno pryč a my v tom teď často tápeme. Univerzální rada na super komunikaci neexistuje. My můžeme pouze zvyšovat pravděpodobnosti.

Myslíte si, že veřejně činní lidé, kteří porušují pravidla komunikace, je porušují záměrně nebo, že je neznají?
Existuje asi šest zásad správné diskuze. Nemůžeme čekat, že je bude znát každý, ale měli bychom ho s tímto seznámit.

Když zůstaneme u politiky. Aktuálním tématem jsou prezidentské volby. Miloš Zeman je velice kontroverzní právě svou komunikací a svým vystupováním. Co je ta esence, která v jeho komunikaci funguje?
Obratné řečnění může být dobře využito k dalším věcem. Když nechám stranou pana Zemana, tak dobré rétorické znalosti měl Adolf Hitler, který je také zneužil. Stomilionový národ šel poté za ním.

Než se člověk vloží do rukou nějakého učitele či lektora, měl by učitel získat jeho důvěru. Jak probíhá ten zisk důvěry?
Důvěra se lehko ztrácí a těžce získává. Když jsem začínal s rychlým čtením, tak se mě často ptali, jestli to není moc povrchní, když někdo amatérským způsobem přeběhne rychle po textu. Já jsem se právě snažil, aby to čtení bylo hlubší. Pak mi dali do rukou učebnici angličtiny a já jsem se snažil se anglicky naučit za šest měsíců místo šesti let. Nechal jsem se pak v roce 1989 otestovat v anglickém institutu a dopadl jsem stejně dobře jako lidé, kteří se opravdu učili anglicky kolem šesti let, kdežto já asi čtyři měsíce. Takže asi takto bych to shrnul.

V knize uvádíte hodně kulturních odkazů, mimo jiné také Járu Cimrmana. Kdybyste měl možnost se s ním setkat, něco se od něj naučit a naopak něco naučit jeho, co by to bylo?
Jára Cimrman uměl velice dobře psychovzorec psychické teorie relativity, který je o tom, že když jsme někdy v kaši, tak můžeme myslet na někoho, kdo je na tom ještě hůře a uvedeme se do stavu lepší pohody. Cimrman rozdělil látku, kterou učil na zabudku a nezabudku. Zabudka byla látka, kterou musel žák okamžitě zapomenout. To je pozice podvědomí. Nejvíce chutná zakázané ovoce, a když člověka někdo do něčeho moc nutí, tak se ozve vzdor. Je to jako v jednom vtipu, kdy rodič nadává řediteli, že jeho syn chodí do angličtiny a naučil se pouze sprostá slova. Ve škole se samozřejmě učí běžnou látku a učitelka upozorňuje, aby si to žáci zapamatovali. Jednou však ten synáček přijde za učitelkou a říká jí, že na jednom mostě bylo nasprejováno „fuck off“ a chtěl by vědět, co to znamená. Učitelka mu řekne, aby na to okamžitě zapomněl, že tohle nesmí používat. A učení je provedeno. Jára Cimrman tou svou zabudkou dobře intuitivně aplikoval pozici podvědomí. Je li to systematizováno, dají se s tím dělat opravdu kouzla.

Kdo patří mezi vaše žáky?
Prof. PhDr. Karel Pavlík, CSc., šéflékař našich prezidentů MUDr. Martin Holcát, Ing. Radim Jančura, každý zná žluté vlaky, JUDr. Petr Toman, Jana Zwyrtek Hamplová a další.

Besedu moderovala: Sandra Procházková