O autorovi
PhDr. Pavel Taussig (nar. 2. 7. 1949 v Olomouci) prožil mládí v Zábřehu na Moravě, kde vystupoval v ochotnickém divadle; později si zahrál i v profesionálních filmech (např. Cena medu, Stupně poražených, Škola princů). V mládí závodil v lehké atletice, dokonce i jako dorostenecký reprezentant, což už mu dávno nikdo nevěří. Opakovaně prohlašuje, že zkoumání dějin české kinematografie je pro něho stále dobrodružstvím.
Pavel Taussig je filmový historik, scenárista, publicista a spisovatel. Je také autorem námětu filmu Kolja (v němž si i zahrál roli starožitníka), cyklů ČT Úsměvy českého filmu, Pokračování příště (o slavných seriálech) a celé řady dalších dokumentů. Na besedě se vydá do hlubin duše herce Jindřicha Plachty.
JINDŘICH PLACHTA Cesta do hlubin hercovy duše
Jindřich Plachta patřil k nejobsazovanějším hercům své doby. Známe ho hlavně z komedií, jeho vytáhlé tělo bylo samo o sobě gagem. Jaká však byla komikova skrytá tvář? Pavel Taussig přináší hercův životní příběh, včetně nových či opomíjených skutečností. Rovněž odhaluje jeho vznikající pochybnosti o komunistickém režimu, v jehož ideologii dlouho upřímně věřil a na jehož podporu byl ochoten natáčet i filmové agitky.
Proč padl výběr tématu vaší knihy právě na herce Jindřicha Plachtu?
S Jindřichem Plachtou to bylo celkem jednoduché. My jsme se domluvili na takové volné řadě, že já napíšu pro nakladatelství knihu o Hugo Haasovi, Vlastu Burianovi a završil bych to Jindřichem Plachtou. Jsou to tři významní herci a komici, kteří prožili zajímavé osudy.
Jindřich Plachta začínal v divadle úplně od píky. Jak těžké bylo, v tehdejší době, dostat se mezi herce?
Těch divadel bylo tehdy spousta. Kdo chtěl být hercem, tak klidně mohl být. Ale dostat se do divadla kamenného, to už se každému nepodařilo.
Jednou z částí cesty pana Plachty byl kabaret. Jak vlastně tehdy kabaret vypadal? Jak byl postaven a kdo na něj chodil?
Já jsem to těm lidem nezáviděl. Byla to restaurační úprava a bylo těžké ty hosty zaujmout. Herci museli nastoupit před to publiku a něčím je zaujmout.
Asi největší brzdou kariéry Jindřicha Plachty byla jeho tréma a nejistota. Co bylo jeho nejsilnější stránkou?
Těch věcí bylo hodně. Já ho miluji především proto, že snad v jeho generaci nebyl jiný herec, který by si uměl udělat tak fantasticky partnery z malých dětí a ze zvířat. V tomhle byl úžasný a jedinečný.
Jak těžké bylo se uživit jako herec za První republiky?
Nebylo to zase tak jednoduché. Bylo to hlavně o tom, v jakém divadle kdo hrál. Herci si často ještě přivydělávali jinde.
Jakým byl Vlasta Burian šéfem pro své herce?
Byl neuvěřitelně sebestředný. Jindřich Plachta s ním měl několik konfliktů. Vlasta Burian uznával jako partnera pouze Jaroslava Marvana. Na druhou stranu platil svým hercům velice vysoké gáže.
Proč se Jindřichu Plachtovi vyhýbali hlavní role?
Jindřich Plachta těch hlavních rolí pár měl, ale ty jsou trochu pozapomenuté a moc se nehrají. Většinou hrál hlavní postavu Vlasta Burián a ne on.
Vy jste autorem velké části námětu k filmu Kolja. Jak k tomu vlastně došlo?
Na jednom takovém odpoledním mejdanu jsem poznal takovou paní s malým chlapcem. Tahle paní byla z Gruzie a učinila fingovaný sňatek za 20 tisíc. Po čase jsem zjišťoval, co s tou paní je, ale ta už byla v Izraeli. Pak mě napadlo, že bych z toho mohl udělat příběh.
Jak jste pak u Kolji sledoval předávání Oskarů?
To víte, že jsem to sledoval. Napadlo mě napsat první námět k filmu a on hned dostane Oskara.
Besedu moderovala: Sandra Procházková
