S námitkou, že status quo je lepší, než věci nové a neznámé se setkáváme často. Odpor ke změnám je lidem vrozený. Problém ovšem je, že naše společnost se dostala do kritického bodu. Nefunguje, jak by měla a většině lidí se nežije snadněji než dříve, naopak, jejich život je stále obtížnější. Narůstá nerovnost, bohatství se už zdaleka nešíří shora dolů, jak tomu bylo kdysi. Nešíří se ani zdola nahoru, jak by teoreticky mělo, protože spotřebitelé se utápějí v dluzích. Většina společenských zvyků, pravidel a institucí zůstává nastavena na podmínky časů, které už minuly. Zdá se, že západní svět usnul v jakémsi odpočinkovém režimu. Jenže přítomnost nelze prodlužovat donekonečna. Problém ovšem je, že lidé, kteří jsou teoreticky za naši budoucnost odpovědní, začali odvážné myšlení považovat za příliš podezřelé, případně příliš riskantní.

Kniha Druhá křivka přináší jedno podstatné sdělení platné pro celou řadu oblastí života: pokud se máme posunout vpřed, je nezbytné učinit zásadní změny. Zvolit nový směr, který se bude odlišovat od dosavadního. To mnohdy zároveň vyžaduje zcela nový pohled na známé problémy.