František Mandát - beseda

František Mandát je publicista, spisovatel a cestovatel. Vyrůstal v Havířově, působil jako novinář a tajemník svazu spisovatelů. Se svou ženou založil nakladatelství. Procestoval řadu zemí. V listopadu si o svých zážitcích přijel popovídat na besedu s hosty Domu knihy.

Řekněte nám něco o Severní Koreji.

Nápad navštívit Severní Koreu vznikl asi před pěti lety. Byl jsem v Jižní Koreji a nedalo mi, abych se nešel podívat na nejstřeženější hranici světa. Na samotnou hranici se jelo pod velmi přísným režimem, předem bylo dáno, v čem můžeme být oblečení, nic extravagantního. Říkali nám, co můžeme a nemůžeme fotit a podobně. Budu mluvit jen o tom, co jsem viděl a o pocitech, které z toho mám. Pět let nám trvalo vyřizování přes ambasády, aby v Severní Koreji přijali program návštěvy, který jsme jim navrhli. Nakonec jsme se domluvili, i když nepřijali úplně všechno. Zejména nás zajímalo východní pobřeží a tudy jsme se dopravili až do druhého největšího města Severní Koreji. Tam jsem si vzpomněl na Ostravu, protože jsem tam hned viděl čoudící komín. Často se mě lidé ptají, jaký je první dojem po přistání v Severní Koreji. Já říkám, že normální. Po přistání následovala prohlídka, kdy se zajímali, jestli máme telefony, jakou u sebe máme literaturu a případně, zda nevezeme nějaké nosiče. Pak šli. Nedávno jsem absolvoval prohlídku v Miami a ta byla horší. Pak se ještě zajímali o fotoaparáty. Představili nám průvodce, kteří nám byli přiděleni. Nejprve jsme je podezřívali, jestli neumí česky, ale pravděpodobně to tak nebylo. Nakonec jsme si přivezli zhruba sedm tisíc fotografií, i když se říká, že se jedná o zemi, kde se nesmí fotit. Druhá věc po příjezdu, která nás trochu zarazila, byla, že zde normálně jezdilo velké množství aut, i když nám je prezentováno, že to tak není. Zapůsobila na nás poměrně svěží architektura. Na ulici byly stávky, kde si můžete koupit zmrzlinu nebo vodu. Nebyly tam žádné fronty, místní lidé na to asi nemají peníze. Když už jsme u peněž, byla to vůbec první země, kde mi nevyměnili peníze, protože místní měnu vám nevymění. Dnes se tam dá platit i dolary a eury. Dolary byly ještě nedávno zakázány, protože se jedná o symbol imperialismu. Řeknu vám, jak probíhá televizní vysílání. Je tam jediný kanál, kde jsem večer v osm zprávy. Jednou jsem to počítal, ve zprávách bylo 22 reportáží, z toho 21 bylo o Kim Čong Unovi a 22. byla počasí. Poté následuje seriál a následně běží nekonečná smyčka o Kim Čong Unovi. A v tomto jste od narození, jim to nepřipadá divné. Tím, že nic jiného nepoznali a nemají žádné srovnání, tak jsme uvažovali, že jsou ti lidé možná i šťastní. Místní lidé se chovali úplně stejně, jako kdekoliv jinde na světě. U nás je Severní Korea spojena s hladem. Když jsme se tam na to přímo ptali, říkali nám, že si prošli těžkým obdobím, ale že už to mají za sebou. Já jsem za celou dobu neviděl žádné podvyživené dítě. Děti jako všude jinde na světě.

Jak se daří lidem proniknout ze Severní Koreji do Jižní Koreji?
Ty útěky se množí, většinou to míří přes Čínskou hranici. Dá se projit, protože ta hranice je neuhlídatelná. Musíte mít nějaké kontakty v Číně a musí to byt předem promyšleno. Pokud vás chytí, je velký problém, protože vás z Číny vrátí.

Beseda byla doplněna promítáním fotografií.
Moderoval: Filip Šimeček

Správa cookies

František Mandát - beseda

Nejnovější články