Reedicí studie vydané v roce 1961 se naplňuje dlouhodobá snaha dát „druhý život“ pracím významného českého filosofa Milana Machovce (1925–2003), které formovaly čtenáře v šedesátých letech 20. století. Machovec své tehdejší knihy o Františku Palackém a Josefu Dobrovském později označoval za „masarykovské“. Jejich napsání mu totiž bylo zároveň cestou, jak se pomalu přiblížit k Masarykovu myšlení a nastolovat témata, která s Masarykem sdílel. Filosofie tak podle Machovce byla Palackému především nástrojem v zápasu o ušlechtilejší lidství a v tomto „ideálu humanitním“ Masaryk viděl smysl českých dějin. Palackého myšlení Machovec zasadil do kontextu české filosofické tradice, se všemi úskalími, s nimiž se musela vypořádat. Bonusovým materiálem druhého vydání, nově zařazeným za původní studii, je text Machovcovy přednášky s názvem „Palackého osobitost v českém tisíciletí“, přednesené na jubilejní konferenci v roce 1998. Palacký byl Machovcem vnímán jako mravní osobnost, jež dokázala svým životním dílem splynout s úsilím mnoha generací a zároveň na ně přímo či nepřímo působit. To byl úkol, který Machovec uložil i sám sobě. Pro debatu o českém filosofickém myšlení tak zůstává studie i s odstupem více než poloviny století inspirativním příspěvkem. V edice Pavla Žďárského a s úvodem historika a Palackého životopisce prof. Jiřího Štaifa vychází za laskavé podpory Ministerstva kultury ČR.
