Jejího otce vždycky fascinovaly legendy, vyprávění a historie původních obyvatel britských ostrovů. Bylo to vidět ve všem, co dělal i v tom jménu, které ji dal a které jen proto, aby sobě i jiným zjednodušili život zkrátili na Sylvie. Začíná příběh knihy Ghost Wall. Do jejich kouta světa na severu Anglie přijela malá expedice studentů antropologie v čele s profesorem Jimem Sladem, aby strávili dva týdny v přírodě a žili podobným způsobem jako keltští předkové v době železné. A aby byly jejich zážitky co nejvíc autentické, bude se jim hodit někdo, kdo celý život strávil studiem a naučil se všechno, co se dalo o těch prvních lidech naučit. Sylviin otec ví, jak se rodili, jak žili i jak umírali a pro něj je nabídka antropologů životní příležitost, aby si spolu s malou komunitou lidí na vlastní kůži vyzkoušel život lidí z močálů. Studenti a s nimi i Sylvie a její rodiče se brzy naučí žít, jíst, vařit i spát jako lidé, kteří na stejných místech žili ještě před římskou invazí. Večery trávili u ohně, poslouchali příběhy o dávných lidech a některé z nich byly temné a pocházely přímo z okolí. Tehdy bylo zvykem přinášet lidské oběti, což jasně vyplynulo z kosterních nálezů v okolních močálech.
„Of course, that was the whole point of the re-enactment, that we ourselves became the ghosts, learning to walk the land as they walked it two thousand years ago, to tend our fire as they tended theirs and hope that some of their thoughts, their way of understanding the world, would follow the dance of muscle an bone.“Jeden z příběhů vyprávěl o dívce Sylvienne, kterou obětovali v době, kdy jí mohlo být tak 14 let. Když Sylvie poslouchá ten příběh, začnou se jí v hlavě rojit otázky, které by dítě v jejím věku neměly ani napadnout – jak ji obětovali? Jak dlouho věděla, že ji zabijí? Vyrůstala s tím, že bude obětována, nebo jí to řekli, až když na ni přišla řada? Jak se loučíš se životem, když na to máš třeba jen jeden den? Experiment pokračuje a čtenáři i samotné Sylvii – ale bohužel už nikomu dalšímu – začíná být jasné, že její otec bere celou tuhle věc mnohem závažněji než všichni ostatní. Už se zřejmě nedokáže zastavit a nedovede rozlišit minulost a realitu. Začíná se ztrácet, nechává se vtahovat do dávné minulosti, kterou si neskutečně idealizuje. Jeho činy tak můžou mít nedozírné následky.
„Aviate, navigate, communicate, Dad always said, and don´t expect that anyone will come and get you when it all goes wrong.“
-ice-
