Kniha obsahuje texty o sociální teorii a historické sociologii, napsané od konce 80. let do roku 2005. Týkají se hlavně tří tematických okruhů. Ve dvou textech se autor zabývá otázkami sociologické teorie a ukazuje, že zanedbané nebo málo známé přístupy ke stěžejním problémům – v daných případech koncepce jednání v neomarxistické filosofii praxe a úvahy o moci v díle Eliase Canettiho – mohou mít velký význam pro reorientaci teoretických diskusí. Pro oba tyto nevyužité zdroje platí, že nabízejí korektivy k hluboce zakořeněným redukcionistickým tendencím sociologického myšlení. Nejobšírněji, ve čtyřech statích, se rozebírá problematika modernity a modernizačních procesů. Celkový rámec pro tuto diskusi tvoří koncepce „různorodých modernit“ (multiple modernities), a jak autor zdůrazňuje, jedná se o historicky situované procesy rozrůznění. Bez společného jmenovatele, složeného z vnitřně rozporných, variabilních a volně propojených základních struktur, by se nedalo o modernitě mluvit; konkrétní sociální a kulturní konfigurace moderního světa jsou však podmíněny historickým pozadím a okolím. Zvlášť poučné se zdá srovnání evropských forem modernity s východoasijskými, mezi nimiž pak vyniká japonský případ. Tam šlo o mimořádně samostatnou cestu k modernizaci a tomu odpovídající vyhraněné formy modernity.