Mohou se jednotlivé náboženské tradice navzájem něčím obohatit, aniž by to vedlo k synkretismu, jakémusi povrchnímu „vyzobávání“ jen toho, co se nám v každé z těchto tradic zrovna líbí? Existuje-li pouze jedno mystérium, jedno transcendentní tajemství, má vůbec smysl konkrétní náboženská tradice?
Tato kniha se pokouší nalézt a pojmenovat styčné body mezi třemi velkými duchovními cestami – ignaciánskými duchovními cvičeními, jógou a zenem, které vycházejí ze tří zásadních náboženských tradic – křesťanství, hinduismu a buddhismu. V dnešním multikulturním světě se spolu nevyhnutelně setkávají i různá náboženství a duchovní tradice. Ignaciánská tradice a spiritualita Východu si klade za cíl poctivě prozkoumat možnosti, jak se tyto cesty mohou vzájemně obohatit. Nehodlá popírat filozofické a antropologické rozdíly, které mezi nimi existují, zaměřuje se hlavně na překryvy, společné prvky a techniky, které můžeme využít ve své duchovní praxi. Koneckonců, pro člověka dobře zakotveného v jeho vlastní identitě představuje setkání s jinou tradicí především příležitost k velkému obohacení.