Na besedě s Ilonou Švihlíkovou se diskutovalo na téma: Kam jsme za posledních pětadvacet let došli? V jaké „kondici“ se Česká republika dnes nachází? A především: Kam směřujeme? Renomovaná ekonomka s politologickým vzděláním ve své nové knize popisuje cestu, kterou jsme od tzv. sametové revoluce až po dnešek prošli.Kniha Jak jsme se stali kolonií analyzuje současnou situaci a zároveň načrtává možnosti budoucího vývoje. Obraz, který nám autorka vykresluje, není příliš radostný, její pohled se ovšem opírá o empirická fakta, nikoli o ideologicky podbarvená dogmata, jimiž jsme dennodenně krmeni. Na rozdíl od většiny „oficiálních“ ekonomů, kteří vývoj po roce 1989 vnímají jako celkově pozitivní, byť s drobnými, odstranitelnými vadami, se Ilona Švihlíková neobává nazývat věci pravými jmény a přímo říká, že jsme od samého počátku postupovali chybně.
Doc. Ing. Ilona Švihlíková, PhD. absolvovala Vysokou školu ekonomickou v Praze, kde vystudovala obor mezinárodní obchod a komerční jazyky. Ve své diplomové práci se věnovala tématu „Postavení Německa ve vývoji evropské ekonomické integrace“. Doktorát obhájila v roce 2006 na Katedře politologie Fakulty mezinárodních vztahů VŠE disertační prací „Politické aspekty globalizace“. Dnes působí na Vysoké škole mezinárodních a veřejných vztahů v Praze, kde mj. spolupracuje s politologem Oskarem Krejčím a vede katedru politických, společenských věd a ekonomie. Jejím hlavním oborem jsou mezinárodní ekonomické vztahy, různé aspekty globalizace, měnové otázky, energetická bezpečnost a obecně souvislosti mezi ekonomikou a politikou (především daňová problematika). V roce 2011 úspěšně dokončila habilitační řízení a získala hodnost docent. Publikovala a publikuje v internetových mediích, jako např. v Britských listech, E15, Pro a Proti nebo Deníku Referendum. Publikuje také i v zahraničí (Slovensko, Německo, Rakousko, Velká Británie). Ve svých příspěvcích a vystoupeních mj. kritizuje globalizaci světové ekonomiky.
Ilona Švihlíková: Chtěla bych vám stručně představit knihu Jak jsme se stali kolonií. V knize se zabývám tím, jak jsme se dostali do toho stavu závislé ekonomiky a co se s tím dá dělat. Hlavním dokumentem, který určoval transformační průběh, byl tzv. Washingtonský konsensus, který byl sepsán v roce 1989. V 90. letech to byl v podstatě manuál neoliberálních přístupů a byl použit na rozpadající se Východní blok jako návod, jak tu transformaci provést. Washingtonský konsensus se zakládal na několika typech politik, jednak to byl podhodnocený kurz, privatizace, zmenšení prostoru toho státu. Ten kurz byl u nás hned na počátku velmi silně podhodnocen. Je to v podstatě výprodej národní práce zdarma. Je to strategie, že jsme levní. Kupónová privatizace nebyla nic jiného než výprodej národního bohatství pod cenou.
Česká republika měla dobré výchozí podmínky, neměli jsme vysoké zahraniční zadlužení. Na rozdíl od Polska nebo Maďarska. Měli jsme relativně dobré podmínky, ale nebyly zužitkovány. Dnes máme 22. nejnižší mzdy v EU z 28 členských států. Jednou z původních úvah transformace bylo také to, že se brzy přiblížíme těm západním státům, což se nestalo.
Když jsem jezdila po republice, tak jsem z lidí cítila bezmoc. Chováme se jako diváci, ne jako aktéři. Neustále hledáme spasitele, který to vyřeší za nás. Hlavní výsledek pravicových vlád je divergence. Místo toho, abychom se západním zemím přibližovali, tak se jim spíše vzdalujeme.
