Ačkoliv mají severské detektivky svůj vrchol pomalu, ale jistě za sebou, stále se u nás najde celý zástup čtenářů, kteří razí heslo “severských detektivek není nikdy dost”. A právě na ně myslelo nakladatelství Host se svým nejnovějším přírůstkem do tohoto žánru. Vídeňské bratrstvo je první vlaštovkou z pera norského autora Ingara Johnsruda. Dokáže však Johnsrud obstát v tvrdé konkurenci a přijít s něčím novým, nebo čtenáři dostanou již několikrát obehrané téma, které nás již nechává zcela chladnými?
Ingar Johnsrud je novou vycházející hvězdou norské krimi. Jeho literární debut a zároveň úvodní díl plánované trilogie Vídeňské bratrstvo se ve Skandinávii dočkal pochvalných kritik. Což ho prakticky okamžitě vystřelilo mezi vycházející hvězdy tohoto žánru. Ostatně, kromě České republiky vychází tato kniha i v dalších dvaceti zemích světa. Otázkou však zůstává, nakolik dokáže úvodní případ Fredrika Beiera zaujmout i zhýčkané české čtenáře.
Již tradičně se nám do rukou dostává klasická severská krimi. Můžeme se tak opět těšit na snadno rozpoznatelné hrdiny. V tomto ohledu Johnsrud rozhodně nijak nevybočuje z davu. Na Fredrika Beiera můžeme použít klasickou šablonu jakéhokoliv policejního vyšetřovatele ze skandinávských detektivek. Ani v případě jeho kolegů nebyl Johnsrud extra originální. Jako Beierova parťáka se sice autor rozhodl použít ženu, na druhou stranu se však nedá ubránit pocitu, že se inspiroval u svého dánského kolegy Jussiho Adler-Olsena. Kafa má totiž stejně jako Olsenův Asad kořeny v jedné z arabských zemí.
Co však Johnsrudovi nemůžeme upřít, je fakt, že se rozhodně nijak nezdržuje s dlouhými úvody, či představováním postav. Čtenáři jsou tak rovnou hozeni do víru dění a bližší informace o postavách a celkovém zákulisí se dozvídají až v průběhu četby. A jaký případ si vůbec autor, ve své první knize, na své hrdiny připravil?
Jednoho dne je Fredrik povolán k masové vraždě na předměstí Osla. Obětmi jsou členové náboženské sekty Boží světlo a pachatel je rozhodně nešetřil. Aby toho na vyšetřovatele nebylo málo, pár členů sboru zmizelo neznámo kam. Unesli je snad pachatelé, nebo se jim podařilo utéct? Mezi nimi byla navíc i dcera a vnuk političky Kari Lise Wetreové. Díky tomu se k případu upírají snad všechny oči v Norsku. Policie tak stojí před nelehkým úkolem vypátrat pachatele tohoto ohavného činu a zjistit, proč k němu vůbec došlo. Jednalo se snad o mstu, nebo za masakrem stojí nějaká teroristická skupina, před kterou se klepe celý svět? Jisté je jen jedno, vyšetřovací tým to rozhodně nebude mít jednoduché…
Autor se ve svém debutu rozhodl použít již několikrát zpracované téma náboženských sekt a sborů. V tomto případě jej však ozvláštňuje všudypřítomným strachem z terorismu a v neposlední řadě také historickou linií, která se táhne napříč celým příběhem. Podobné zpracování se u skandinávských autorů stává poslední dobou čím dál oblíbenější. Vzpomenout můžeme například Nesboho Červenku, v níž historická linie hrála také nezanedbatelnou úlohu.
Přestože Johnsrud nepřichází ve své podstatě s ničím převratně novým, podařilo se mu vytvořit vyvážený a hlavně čtivý mix, který rozhodně čtenáře nudit nebude. Autor před námi postupně rozplétá jednotlivé nitky případu, přesto nás však dokáže udržet v napětí až do samotného závěru. A ačkoliv se jedná o úvodní díl plánované trilogie, nemusíte mít strach z příliš otevřeného konce. Ano pár otázek zde zůstane nezodpovězených, ale můžeme s klidným srdcem říct, že Vídeňské bratrstvo si můžete bez obav vychutnat i jako samostatnou knihu.
Johnsrud navíc skvěle ukazuje v čem jsou skandinávští autoři mistři, i ty nejvypjatější scény dokáží popsat s chladnokrevností sobě samou a patřičným odstupem. Díky tomu se jejich knihy stávají daleko mrazivější, než kdybychom zabíhali do nejmenších detailů a ani v tomto ohledu není Ignar Johnsrud jiný. Díky všem těmto aspektům tak ve výsledku ani příliš nevadí, že autor nepřichází s ničím převratně novým a ve své podstatě jen recykluje již použité a osvědčené nápady.
Vídeňské bratrstvo rozhodně dokáže zaujmout a to i přesto, že se nejedná o nikterak originální dílo. Přeci jen v tomto žánru bylo popsáno už asi všechno a je tak skutečně hodně problematické přijít s něčím převratně novým. Na druhou stranu Johnsrud obohatil osvědčený koncept o pár zajímavých nápadů, díky kterým by jeho dílko nemuselo jen tak zapadnout.. To však ukáže až čas. Nám po dočtení tak nezbývá nic jiného, než čekat, co si na nás autor připraví v případném pokračování.
Hodnocení: 78%
Autor: Petr Čapek
