Z knihy na mě dýchá pocit, že ji napsal maloměšťák a snob, který si prošel bolestným přerodem ve vyrovnaného, tolerantního a chápajícího muže. I když většinu myšlenek uvedených v knize nalezneme v každém druhém ženském časopisu, oceňuji úsilí, jaké musel autor při psaní vynaložit. Pokud se aspoň někteří ze čtenářů zamyslí a budou se chovat sami k sobě a ostatním více laskavě, splnila kniha své poslání. Sám autor je však, co se týče osobního rozvoje a boje s Egem na startovní čáře, nikoliv v cíli. Dovoluji si tak soudit podle vzkazu, který v předmluvě věnoval svému bratrovi. Nemohu se zbavit dojmu, že kniha měla nějaký čas dozrát v šuplíku autora a ten ji měl vydat až s odstupem času po pečlivém zvážení každé věty.