Jak žít Hygge s Meikem Wikingem

Štěstí. Co je štěstí? Muška jenom zlatá? Takhle bychom mohli slovy klasika básníka pokračovat. Ale pokud se sneseme do běžného reálného života, tak mi jistě dáte za pravdu, že právě štěstí je spolu s láskou a zdravím to nejčastější, co si navzájem přejeme. Mnohdy se vymlouváme, když se nám nedaří, jakto, že štěstí nebylo přítomno? Ale dneska s námi štěstí rozhodně je.

Je to opravdu tak, že štěstí máme ve svých rukou? Jedno české přísloví, které určitě znáte říká: Každý svého štěstí strůjcem. Tak si myslím, že to možná opravdu máme docela dost ve svých rukou. Můžeme žít, pokud se o to sami pokusíme, šťastnější, radostnější život a radovat se z maličkostí? Já doufám, že ano. Dnes máme tu milou příležitost, že mezi nás zavítal doslova odborník na štěstí Meik Wiking, prezident Institutu pro výzkum štěstí v Kodani, který je také partnerem světové databáze štěstí. Zakládající člen latinsko – americké sítě pro politiku pohody a kvality života. A samozřejmě také autor knih, světových bestsellerů, Hygge a Lykke, které tady vidíte.

Musím říci, že jsem velice pyšná na to, že nakladatelství JOTA vydalo právě tyhle knížky. Vyšly v celkem 28 zemích, a právě v ČR je vydalo toto nakladatelství. Dnes se budeme bavit s Mikem Wikingem a kromě něj mohu také přivítat Toma Ouklenda, který nám to bude tlumočit.

Moje první otázka směřuje k tomu, jaký na vás Česká republika udělala dojem? Myslíte si, že my, Češi, jsme morousové? Že jsme šťastní nebo naopak, že jsme zamračení a příliš toho štěstí v sobě nemáme?
MW: Děkuji, že jste přišli. Už jsem tady 24 hodin a zatím každý člověk, se kterým jsem se setkal, byl nesmírně milý a přátelský. Připadám si tady jako doma. Ale když se na to podívám trochu vědecky, tak ve zprávě světového štěstí, ve které je uvedeno 155 států, jsou Češi na 23. příčce. Takže já bych řekl, že jste docela šťastný národ.

Jak vás napadlo zabývat se něčím, pro někoho možná tak krásným, pro někoho možná tak něčím prchavým, jako je právě štěstí? A kdy jste se k tomu odhodlal?
MW: K tomu, že jsem se začal zajímat o výzkum štěstí, přispěly dva faktory. Tím prvním byla zvědavost. V roce 2012 jsem zjistil, že existuje něco jako výzkum štěstí. A že spojené národy začaly vydávat zprávu o světovém štěstí. Když se severské státy umisťovaly na nejvyšších příčkách, tak mě začalo zajímat, čím to je, že zrovna lidé z těchto států se mají tak šťastně. Říkal jsem si, že by to někdo měl začít zkoumat. Druhý faktor byl poněkud osobnější. Tehdy jsem pracoval v Kodani ve společnosti zabývající se životním prostředím. Byla to fajn práce, finančně lákavá. A zakládat institut pro štěstí mi přišlo riskantní právě kvůli rodině. Měl jsem skvělého šéfa, který mi byl mentorem, kolegou. Věděl jsem, že je to skvělý pracovník, otec a manžel. Chtěl jsem být jako on za 15 let. Bohužel, když mu bylo 49 let, tak ochořel a zemřel. V roce 1988, ve stejném věku, zemřela moje matka. Mně tehdy bylo 34 let, tak jsem si řekl: Dobrá, musím to brát tak, že mi zbývá 15 let. Tak co s tím udělám? Chci zůstat v práci, která je sice docela v pohodě, ale pro kterou necítím tu vášeň nebo se chci pustit do něčeho, co mi přijde trochu šílené a riskantní? Tak jsem dal výpověď a založil Institut štěstí.


Vy sám jste prezidentem Institutu výzkumu štěstí. Zajímalo by mě, jestli máte nějaké kolegy a jak vůbec vypadá vaše pracovní prostředí? Jak probíhá ta samotná práce, výzkum štěstí? A jak se vůbec měří štěstí?
MW: Když lidé slyší, že pracuji v Institutu štěstí, většinou si představí, že mám skvělou kancelář plnou zmrzliny a štěňátek. Bohužel ono to tak není. Náš přístup je velmi vědecký, plný ekonomů, filozofů, politologů. Společně se snažíme zodpovědět tři hlavní otázky:

„Jak vůbec měřit štěstí? Jakým vědeckým způsobem toho jde docílit?“
„Proč jsou někteří lidé šťastní a někteří ne?“
„Jak ovlivnit okolní svět, abychom i z politického hlediska mohli docílit šťastnější společnosti?“

Takže jsou tři metody pro měření štěstí. Zaprvé si musíme uvědomit a přijmout, že štěstí je subjektivní pojem. Nikdo jiný nám nemůže říct, jestli jsme nebo nejsme šťastní. To je základ všeho, uvědomit si ten subjektivní pocit.
Zadruhé je to široký pojem, protože pro každého štěstí znamená něco jiného. Štěstí může být potěšením, ale zároveň to může být pocit smysluplnosti. Může to být štěstí, které je okamžité, tady a teď, ale taky dlouhodobé, více obecné. Potřebujeme ho rozdělit na jednotlivé komponenty, které k pocitu štěstí vedou.
Zatřetí pořádáme dlouhodobý výzkum. Nejraději zkoumáme, v období třeba dekády, velkou skupinu lidí a průběžně monitorujeme, jaký mají jednotlivé životní události dopad na jejich pocit štěstí. Jestli mají dobrý pocit a cítí se šťastní. To jsou tak ve zkratce tři hlavní metody měření štěstí.

My Češi jsme na 23. příčce, ve zprávě světového štěstí, ale vy jste mnohem výš. Je všeobecně známo, že máte taky vyšší daně, kolem 45 %. Jde to vlastně spolu dohromady? Mě by se asi nelíbilo platit tak vysoké daně. Vy je platíte, a přesto jste šťastní. Čím to je?
MW: My Dáni máme rádi daně. Lidé tomu často nevěří. Já na nich odvádím až 50 % svého příjmu. Máme jedny z nejvyšších daní na světě. Když se zeptáte Dánů, tak 9 z 10 vám odpoví, že je platí rádi. A proč tomu tak je? Proč tahle spokojenost? Je to dáno tím, že vidíme, jak se nám to vrací zpátky. Dánsko zvládá velmi efektivně proměňovat finanční bohatství v blahobyt. Problém nastává v systému, který je zkorumpovaný, tam peníze mizí a nevrací se zpátky. Zatímco my v Dánsku vidíme, že máme dobré zdravotnictví, dobré vzdělávání, dokonce jsme placeni za to, abychom chodili na univerzitu. To vede k rovnoprávnosti mezi muži a ženami, bohatými a chudými. V Dánsku bez ohledu na výši platu dokáže mít každý relativně vysokou životní úroveň. To redukuje stres. Ano, kdybychom měli nižší daně, možná bychom si mohli koupit větší auto, televizi, ale tyhle věci nevedou ke štěstí. Ke štěstí vede víra v to, že nehledě na to, co se stane, tak já a moje rodina budeme vždycky mít oporu ze strany státu. A to je podle mě to, co vede ke štěstí.

Vaše kniha, která vyšla ve 28 zemích světa, obsahuje spoustu rad. Nevím, jestli se dají aplikovat napříč různými národnostmi a kulturami, přece jenom jsme každý v našem státě úplně jiný, natož napříč různými ekonomikami, národnostmi, světadíly?
MW: Ano, je to pravda, jsme každý jiný. Ale ne zase tak moc. Především jsme všichni lidé, a to co nám každému přináší štěstí napříč světy, má podobnou motivaci. Knížka Hygge se věnuje čistě dánskému tématu. Dalo by se to jednoduše vystihnout jako umění vytvořit pěknou atmosféru. Takže to slovíčko je sice dánské, ale když jsme to vydali, začal jsem dostávat e-maily od lidí, kteří mi psali, že zažívají hygge celý život. Jen pro to doteď neměli slovo. My Dánové tomuto kulturnímu prvku přikládáme obrovskou důležitost. Neustále o něm mluvíme. Řekl bych, že pro nás je hygge něco jako pro Američany koncept svobody na první příčce. Knížka Lykke bere v potaz to, že my Dánové nemáme patent na štěstí. Že štěstí se dá hledat v celém světě. Dalo by se říct, že je to takový celosvětový lov štěstí, kdy se díváme na jednotlivé kultury, kulturní prvky, které jednotlivým národům přidávají štěstí. Klademe si otázku, co se tedy můžeme naučit a co si můžeme donést domů. Přesto si myslím, že i vy Češi, stejně jako my, oceníte dobré jídlo, pití, společnost. Jsou jisté prvky, které jsou zkrátka univerzální.

Pojďme si říci, jaké jsou hlavní ukazatele štěstí, jestli vůbec nějaké jsou. Co nejvíc vlastně štěstí ovlivňuje? A pak bychom se na to mohli podívat z druhé strany. Čím si štěstí nejčastěji ničíme, co nám ho nejvíc kazí?
MW: Jak se tedy projevuje štěstí? No, jeden ze způsobů, kterému já osobně moc nevěřím, je sledovat úsměvy na lidech. Dokonce jsme sbírali data, kdy jsme se podívali do 20 měst po celém světě a měřili jsme frekvenci, četnost úsměvů na lidech. Ale podle mě mezi štěstím a úsměvem neexistuje přímá úměra. Můžu se usmívat a nebýt šťastný, ale také můžu být šťastný a neusmívat se. Mnohem lepší je všímat si pozitivních emocí v sobě samotných. Těch, které si chceme ponechat. Štěstí ovlivňuje naše zdraví. Je prokázáno, že nešťastní lidé mají vyšší úmrtnost. Štěstí také ovlivňuje výši našich příjmů. Takže takhle se třeba dokáže štěstí projevovat.

Tak já děkuji a teď bych dala šťastnou chvilku vám do publika. Máte nějaké dotazy, které byste se chtěli v souvislosti s výzkumem štěstí a se štěstím zeptat?

DOTAZY Z PUBLIKA

Zatímco v Dánsku je vysoká míra spokojenosti obyvatel, tak Finsko patří mezi země, která má sice taky vysokou životní úroveň a vysokou míru sociálního zabezpečení, ale přesto je tam nejvyšší procento sebevražd. Dá se to nějak vysvětlit?
Je pravda, že Finsko má podobnou úroveň vzdělávání a sociálního zabezpečení, zároveň je to šťastná země a není až taková pravda, že tam je nejvyšší počet sebevražd. Ve Finsku je počet sebevražd 14 na 100 000 lidí. Pro srovnání v Dánsku je to 9 na 100 000 lidí. Nejvyšší počet sebevražd je na Srí Lance, kdy to je 34 na 100 000 lidí. Máte pravdu, že ze skandinávských zemí má Finsko nejvyšší počet sebevražd. Přisuzuju to dvěma věcem. Zaprvé je to jejich silný vztah k alkoholu. Za druhé vlastnictví střelných zbraní. Pokud máte pistoli, pak je vyšší pravděpodobnost, že se vám podaří spáchat sebevraždu. Ve šťastných státech bývá o něco vyšší sebevražednost. A teorie, která převládá, je ta, že ve státech, kde jsou všichni relativně šťastní, je pro jedince, který není šťastný, mnohem těžší být nešťastný. Poněvadž my lidé se máme tendenci neustále s někým srovnávat, a tím vzniká mnohem větší kontrast mezi našim neštěstím a jejich štěstím.

Jak se vybírají lidé do výzkumu? Je to nějaká komunita nebo se součástí výzkumu může stát každý?
MW: To je dobrá otázka. Spojené státy využívají skupinu, která sbírá data od 3000 jedinců z každé země, kteří ji demograficky reprezentují. Druhá metoda je dlouhodobý výzkum, který už jsme zmiňovali. Například v Británii a Německu existuje výzkum, kde si vybrali 11 000 domácností, které pak sledují dlouhodobě. Taktéž jsou vybrány demograficky reprezentativní vzorky lidí. Takže ani jednoho z těchto výzkumů se nemůžete účastnit. Můžete se ale účastnit jiných výzkumů. Londýnská akademie přišla s aplikací na mobil, která se vás 1x-3x denně zeptá, jak jste právě šťastní, co u toho děláte a jak se u toho máte. Díky těmto datům například víme, že pro lidi jsou nejšťastnějším dnem Vánoce. Nejsmutnější den, po dobu, co existuje tahle aplikace, je den, kdy byl zvolen Donald Trump prezidentem. Tento způsob výzkumu má však svá úskalí. Například den, kdy byl vyhlášen Brexit, odchod Británie z EU, je statisticky 4. nejnešťastnější den, což nedává smysl, protože to bylo referendum a více než polovina lidí toto rozhodnutí sama učinila. Což naznačuje, že tohoto výzkumu se účastní lidé jako jste vy. Mladí, vzdělaní lidé. Takže výsledek může být jen tak reprezentativní jako jsou jeho účastníci. Proto tento systém spojené národy moc nevyužívají.