Kniha Jazykový instinkt oceňovaného experimentálního psychologa a kognitivního vědce Stevena Pinkera pojednává o tom, jakým způsobem si lidé osvojují rodný či další jazyk a co to vůbec znamená. Svůj postoj zakládá na popularizaci revolučních myšlenek amerického filosofa Noama Chomského týkajících se jazyka jako vrozené schopnosti mozku a rozvíjí je kontroverzní tezí, že my jako lidský druh vlastníme evoluční mentální modul pro tuto schopnost. Jazyk je vrozený instinkt a všechny jazyky na světě prokazují známky jediné univerzální gramatiky jediného jazyka mysli neboli vrozené "mentálštiny". Na té je založeno učení se rodnému jazyku u dětí, což Pinker vysvětluje mnoha příklady z výzkumů, kdy děti projevují znalosti jazyka, které se nemohly naučit pouhým poslechem dospělých. Navíc popisuje svůj pohled na roli vrozenosti a kultury, co myslí pojmem "univerzální lidé", rozebírá význam termínů "hloubkové" a "povrchové struktury", postuluje svůj názor na instituce zabývající se hlídáním stavu a čistoty jazyka a jazykové znalce, odpovídá na nářky o zkaženosti a úpadku jazyka a obhajuje slang poukazem na jeho bohatství a expresivnost.