Bylo to nepochybně Lisztovo klavírní dílo "Les jeux d'eau a la Villa d'Este", které v roce 1901 inspirovalo Ravela k vytvoření jednoho z jeho nejslavnějších děl: "Jeux d'eau". Skladba je vytvořená v sonátové formě, připomíná nesčetné pohyby vody a je podporována inovativními, velmi virtuózními klavírními prvky proti volně plynoucímu a bohatě zbarvenému harmonickému pozadí.

Nicolas Southon znovu vyhodnotil mnoho pramenů, včetně vzpomínek muzikantů, kteří byli Ravelovi blízcí, jako např. Vlado Perlemuter, Jacques Fevrier a Helene Jourdan-Morhange. Nové vydání doplňuje informativní předmluva, trojjazyčný glosář a poznámky k provedení od Alexandra Tharauda.