Holly a Alex byli od základní školy opravdu dobří přátele, možná by sed dalo říct, že ti nejlepší. Každý byl úplně jiný a přesto se skvěle doplňovali a rozuměli si. Jeden druhého vnímali jako osobu, se kterou rádi tráví čas a které můžou říct všechno.
Ale stačilo pár let a v jejich přátelství se objevují trhliny. Holly začne k Alexovi cítit najednou i něco víc, co si dříve vůbec neuvědomovala. Jejich přátelství si ale cení natolik, že se snaží své city tajit, aby předešla odmítnutí a tím zániku jejich přátelství. Začne se proto zajímat o jiné kluky, aby Alexe dostala z hlavy.
Kdyby jen věděla, že něco podobného nastalo i u Alexe. Ten totiž zjišťuje, že mu najednou vadí, když vidí Holly s jiným klukem než je on a neví co si s tím počít. Na to, aby Holly vyznal své city se rozhodně necítí, a tak se i on, na rady svého kamaráda Keva, začne scházet s jinými dívkami.
Těsně před tím, než má Holly odjed na vysokou, pryč z města, se to ale všechno jaksi pokazí. Holly se jde s Alexem rozloučit a je rozhodnutá, že mu řekne pravdu o tom, co k němu cítí. Jenže když ji následně oznámí, že s jeho novou dívkou je to vážně, všechna její kuráž se vypaří a ona se cítí poraženě.
A tím je jich přátelství na několik let utichá. Z Holly se mezitím stane dospělá žena, která si sice nesplnila přání, která chtěla, ale žije v Londýne, má slušnou práci asistentky a potajnu chodí se svým šéfem.
Za to z Alexe se stal učitel, což byl jeho sen a i teď, ale co se týče vztahů je na tom bídně. Nenašel zatím nikoho s kým by chtěl strávit život a tak i teď, po 11 letech, bydlí stále se svým otcem, o kterého se stará. O tom, že by se odstěhoval nikdy neuvažoval. Po tom co přišel o matku a jeho otec o manželku, se o něj strachoval a chtěl se o něj co nejlépe starat.
Je pro něj tedy docela velká rána, když mu sám otec navrhne, aby se (konečně) odstěhoval. Alex ví, že otec chce pro něj jen to nejlepší, ale i tak má najednou pocit, že ztratil pevnou půdu pod nohama.
Ale ani po těch letech jeden na druhého úplně nezapomněli, a proto není náhoda, že se Alex přestěhuje právě do Londýna.
A oba zjišťují, že i po tolika letech si stále mají co říct, a že se stále cítí, jako ty děti, kterými dřív bývali. Holly si díky Alexovi začne uvědomovat, co všechno měla naplánované, ale neudělala to, a také se v ní opět rodí ta nezbedná Holly, která ráda zvonila lidem na zvonky a malovala na cedule.
Může láska překonat i tolikaleté odloučení?
Alex a Holly byli zábavní hrdinové, kteří když byli spolu, vymýšleli opravdu vtipné věci, takže jsem se při čtení některých pasáží vážně nasmála. Ovšem zbytek příběhu byl tak trochu klišoidní. Hlavně mi tedy lezlo na nervy, jak ani jeden nebyl schopný přiznat své city k tomu druhému. Když byli na střední, no budiž, ale že ani po 11 letech?
Je mi jasné, že právě tím autorka celý příběh napínala a schválně oddalovala jeho vyřešení, ale chvílemi už jsme si vážně říkala: „ Tak už to konečně řekni!“
Ale i vedlejší postavy celý příběh zábavně okořenily. Asi nejvíce to byl Kev, Alexův kamarád. Neustále Alexovi radil, jak a co má dělat, hlavně v oblasti vztahů, ale sám se do vztahů se ženami nepouštěl.
Závěr byl pěkně napsaný a nebyl zase až tak předvídatelný, jak by se mohlo zdát.
Takže napříč tomu, že příběhů o kamarádství mezi mužem a ženou, které se změní v něco trochu jiného, je mnoho, Nejlepší věc, která se mi nikdy nestala byla dobře napsaná a hlavně vtipná knížka, čímž mě velmi mile překvapila.
Hodnocení: 3,5/5
Autor: Táňa Brňáková
