Beletrizovaný deník Johany Rubínové se krátce po svém vydání stal fenoménem mezi knihami pro teenagery. Podle úspěšné knižní předlohy byl natočen film Můj vysvlečenej deník. O vypravěčském umění Johany se můžete přesvědčit sami, na následujících řádcích vás seznámí s takovou normální letní grilovačkou.
V tý době, kdy Kasandra balila irskýho manažera Jeremyho, uspořádal Havrlant jedno ze svejch legendárních grilování. Grilovačka na Havrlantův způsob vypadá tak, že se vjede s nákupním vozejkem do supermarketu, kterej je blízko nějaký louky nebo lesejka, do vozejku se naloží všechno potřebný – maso, marinády, lahváče, pevnej podpalovač a tak -, zaplatí se to a vozejk, ve kterým se to všechno doveze až na dotyčnou louku, pak slouží jako gril. Normálně se pod ním zapálí oheň a na drátěným dně, který funguje jako rošt, se peče maso. Pak se provizorní gril, co vyšel na pětikorunu, obřadně shodí ze skály nebo zastrčí do křoví, protože kdo by se s tím vracel, že jo?
Záminka pro havrlantovskou grilovačku byl Kasandřin svátek a konalo se to na Parukářce, kam kluci dostrkali vozejk se surovinama z nedalekýho Alberta. Sešlo se nás tam pět. Popíjeli jsme lahváče a víno, na dně nákupního vozejku se smažilo maso a čekalo se na Kasandru.
Když Kasandra dorazila zavěšená do Jeremyho, byl to pro nás docela šok. A pro Jeremyho zjevně taky, protože na takovýhle penerský grilovačky určitě nebyl z Irska zvyklej. No, kdyby byl, tak by asi nepřišel v saku a s lahví Château La Garde v dárkovým pytlíku. Nevím, co mu Kasandra ohledně týhle oslavičky nakukala, ale koukal po nás, a hlavně po tom nákupním vozejku, pod kterým Havrlant fajroval, dost vyděšeně. Ve vzduchu visel trapas a taky že ten trapas za chvíli nastal.
Rozpoutal ho Havrlant, když se vytasil s dárkem pro Kasandru. Já se teda trapnejm situacím vyhejbám, ale vyhlášenej sprosťák Havrlant se v nich někdy zbytečně moc vyžívá. Protože co jinýho to je než vyžívání, když někdo dá holce krabičku, na který je napsaný „Porox“, a evidentně to pochází ze sexshopu.
Kasandra krabičku schovala, utrousila: „To si můžeš, Havrlante, strčit víš kam,“ a lámanou angličtinou vysvětlovala Jeremymu, že jsme její spolužáci, čímž se celej ten trapas dál prohluboval.
„Dhis is máj bos Jeremy,“ blábolila Kasandra, „and dhis is máj frends Johana and Klára and Lucka and Havrlant and Hagrid...“
„Oh, Hagrid!“ snažil se to odlehčit Jeremy. „Great! I can see a live Rowling´s book character at last...“ – Jako že je skvělý, že konečně vidí živou literární postavu od Rowlingový, a poplácal Hagrida žoviálně po zádech.
Pak vytáhnul z dárkovýho pytlíku flašku Château La Garde a plastovou krabičku s orchidejí a řekl: „Happy birthday, Sandra.“
Kasandra si orchidej vzala. „Fenk jů, bat it is not bérzdej párty, bat it is...,“ hledala anglický slovíčka, „...jak se řekne svátek?“ Šťouchla do Hagrida, kterej se kupodivu smiloval a napověděl jí:
„Name day.“
„Oh, name day,“ hvízdnul Jeremy a chvíli bylo ticho, během kterýho Havrlant přiložil pod nákupní vozejk chroští, který nasbíral někde kolem a který děsně čoudilo.
„Want jů bír?“ zachraňovala situaci Kasandra a strkala Jeremymu pivo. „Tejst jů stejk?“
„No, thank you, Sandra,“ řekl Jeremy a počastoval opovržlivým pohledem Havrlantův gril. „Is that a kinda Czech speciality?“
Hagrid odtáhnul nákupní košík z plamenů a čmoudu, klackem z něj vylovil steak a řekl docela suverénní angličtinou: „Yeah, we call it Irish medallions.“ Kydnul na „irskej medailonek“ z lahvičky barbecue omáčku a podal to Jeremymu, jen tak, bez tácku.
„No, thank you,“ usmál se nuceně Jeremy a to bylo to poslední, co jsme od něho kdy slyšeli.
Ještě večer mi Kasandra volala, že je Jeremy strašnej snob a že s ním končí. Stejně má v Irsku manželku, tak co.
Vysvětlivky:
Pener – zevloun bez domova
