Jaký byl impuls k napsání knihy Zloděj psů? Prožil jste opravdu všechno, o čem v ní píšete?
Ve svých knihách jsem byl vždy věrný dobrodružnému žánru. To je pojítko Habermannova mlýna, románu Tenkrát v ráji a povídek Zloděj psů. Dobrodružství na „pár řádcích“, prožité až na samotné dno a taky nadoraz. U každého příběhu se snažím volit vhodný jazyk, nejinak tomu je u „Zloděje“. Právě u něho jsem se držel zásady, že v jednoduchosti je krása. Na rozdíl od předešlých příběhů, tyto jsou spíš legrační než dramatické, spíš odlehčené než vážné. Abyste se mohli něčemu pořádně ze srdce zasmát, musí to být nejprve pořádné „drama“. Bez odlehčení vážných situací by byl život tak trochu k zbláznění. Ale abych odpověděl na vaši otázku, bezprostředním impulsem pro napsání kolekce Zloděj psů byl fakt, že jsem se psy od dětství žil a možná také skutečnost, že jsem kromě románů a scénářů doposud žádné povídky ještě nenapsal.
Co vám příběhy prožité se psy daly?
Jsem toho názoru, že aby člověk mohl něco smysluplného napsat, měl by předtím mít něco odžito. Lze si jen těžko představit Jacka Londona, který psal mj. také o aljašské zlaté horečce, že by si povídky a román s touto tematikou “vycucal“ z prstu. Než napsal Bílého tesáka, skutečně prošel a proplavil aljašskou zlatokopeckou cestu. V mých povídkách o psech a lidech se můžete plavit v nejhlubším kaňonu Evropy prostě proto, že jsem tam mnohokrát prováděl své kamarády. Dvakrát nás doprovázeli moji psi. Můžete se s mojí smečkou toulat nejen zasněženými Jeseníky, ale třeba také v rumunských Karpatech. Je to už pár let, kde mě, syna Toma a naše dvě věrné psice Fany a Tat, pronásledoval gang zdivočelých psů. Ztratila se nám přitom naše bílá psice, ale nevzdali jsme to. Svedli jsme bitvu s místními loupežníky jako u Grünwaldu a nakonec všechno dobře dopadlo. Bez těchto prožitků by to bylo jen sci-fi. Chcete-li pochopit psy, musíte být jako oni. Kamenům také porozumí jedině kámen.
Co znamená slovo ZLODĚJ v názvu knihy?
Zloděj je eufemismus, v mých povídkách znamená asi toto: osvobodit někoho v železech a na prahu smrti není hřích, naopak, člověk má pocit, že „vylepšuje“ svět. V povídce Ukradenej pes se s kamarádem Danem vracím na Balkán pomoci na svobodu čtyřnohému vězni. Akce byla velmi podobná té, kterou organizoval Otto Skorzeny, když unesl z Hotelu Imperial Mussoliniho. Náš „nóbl“ VIP ale nebyl nikdo jiný, než zubožený psík, jenž umíral na řetězu, na skládce nad řekou. Každá z deseti povídek má určité motto, klíčovou větu. Ty potom v závěru knihy vyskládají něco jako Me Too, desatero vět, ke kterým jsem v těchto desíti dobrodružstvích došel.
Má tato kniha přivést čtenáře k nějakému hlubšímu poznání?
Knihy by obecně měly přinášet poznání, pokud nepřinášejí, jsou zbytečné. Snil jsem léta o svobodě, přišel jsem na to – je to pocit, že můžu jít, kam chci, je to takové nic a přitom všechno. A i když se tam či onam zrovna nevydám, musím jej v sobě nosit. Také o tom je moje kniha.
Na motivy knihy se chystá stejnojmenný televizní seriál. Budete se na něm nějak podílet? A kdy se na něj diváci mohou těšit?
Ano, na motivy knihy se nejen připravuje stejnojmenný seriál. Dílů mám napsaných osm, víc vám ale zatím neprozradím. K mému překvapení TV Prima otevřela stánky www.zlodejpsu.cz a www.primamazlicek.cz. Právě ty slouží jako jakýsi integrovaný systém ochrany ve vztahu člověk a pes, ale i jiné „zvěře“. Můžete si tam třeba zasoutěžit o psí granule nebo vyřešit zapeklitý případ ve vašem okolí.
Text: Kateřina Žídková
Foto: Rodinný archiv Josefa Habase Urbana
Správa cookies
Webové stránky používají k poskytování služeb, analýze návštěvnosti a personalizaci reklam soubory cookie. Využíváním našich služeb souhlasíte s používáním cookies.
