To byl dlouhodobý proces a vznikal v podstatě na pozadí pořadu Autosalon. Když si jednou uvědomíte, že testovat auta je sice zajímavé, ale v podstatě pořád stejné, asi jako jíst řízek – jednou kuřecí, jednou vepřový nebo telecí – začnete hledat zajímavá místa, která testům aut dodají nějaký příběh. Podnikli jsme řadu cest, například na Island nebo do Afriky, a diváci Autosalonu se víceméně rozdělili na dvě kategorie. Jedněm se to hodně líbilo a druhým se to nelíbilo vůbec. Tak začal postupně vznikat nápad na samostatný pořad, který by byl víc o cestování, ale auto by hrálo vždy důležitou roli. To byl začátek projektu Fotr na tripu. První série se natáčela v roce 2019 a šlo o cestu přes Ukrajinu, Gruzii, Ázerbájdžán, Kazachstán, Uzbekistán a Kyrgyzstán. Tehdy jsme vyrazili a vlastně ani nevěděli, jak se vrátíme zpátky – jestli přes Rusko, nebo stejnou cestou zpátky. To jsme řešili až během cesty. Nakonec jsme letěli zpět z kazašské Astany a auto jsme poslali náklaďákem do České republiky, kde dorazilo o 12 dní později.
Jaké to je cestovat se třemi osobami něžného pohlaví? Nemáte o ně strach?
Strach nemám. První, co vždy řešíme, je bezpečnostní situace. Nikdy nejezdíme někam, kde by hrozila, byť jen malá možnost ohrožení. Samozřejmě se tomu nelze vyhnout na 100 %. S oblibou říkám, že se bojím jet do Paříže, ale nebojím se pohybovat v Iráku. Jsou situace, které neovlivníte – třeba že den před naší cestou teroristi vyhodili do vzduchu vojenský konvoj, nebo že kysneme osm hodin na hranici a nejde se dostat tam ani zpátky. Cestovat se třemi ženami je složité spíš proto, že si musíte dávat pozor na prkýnko u záchodu a někdy vysvětlovat, že nejsme na dovolené, ale spíš na pracovní cestě, a v 10:00 ráno musíme odjet, ne v 11:00 ani v 10:30, prostě v 10:00, jinak všechno nestihneme. Všechny jsou ale statečné, máloco je rozhodí, a myslím, že tolik vojenských a policejních hlídek a kontrol nezažilo žádné dítě v Česku.
Jaké vychytávky se vám nejvíce osvědčily na dlouhé cesty mimo města (neobydlené kouty světa)? Mám na mysli věci na vaření, dobíjení, osobní hygienu…
Určitě už bych nikdy nevyrazil bez satelitního internetu, který vám umožní spojit se s celým světem prakticky odkudkoliv. Nevyrazil bych také bez velkých powerbank nebo solárních panelů, protože vám dávají svobodu a nezávislost na elektrické energii. V zemích bez signálu je nutností i satelitní telefon – jde o bezpečnost a možnost přivolat pomoc. S každým autem, kterým jedeme, absolvujeme malou servisní školu, abychom byli schopní vyřešit drobné servisní zásahy nebo identifikovat případnou poruchu. Například vyměnit palivový filtr. Další nezbytností je pořádek a všechno musí mít své místo. Pokud za měsíc desetkrát vybalujete a zabalujete věci do auta, musíte mít systém, jinak strávíte většinu času hledáním věcí a snadno můžete něco zapomenout nebo ztratit, například nabíjecí kabel k satelitnímu telefonu.
Ne všechny destinace jsou zality sluncem. Jak zvládá posádka složité terény a drsnější klimata?
To je pravda, nejsou zality sluncem, ale s odstupem času na ně vzpomínáte úplně stejně. Žádná destinace není lepší a žádná horší, protože to jsou vaše zážitky a vaše životní zkušenosti. Mnohdy právě ta nepříjemná a náročná místa, kde musíte překonávat různá příkoří a překážky, zůstanou v hlavě a vzpomínkách více než ta bezproblémová. Všeobecně nás baví spíš liduprázdné a opuštěné destinace, ta zdravá divočina, kde je člověk víc sám v přírodě, a je jedno, jestli teploměr ukazuje plus nebo minus 40 stupňů.
Kromě samotného pořadu vychází i vaše knižní novinka – Cestovatelský deník. Co v něm čtenáři najdou?Cestovatelský deník S Fotrem na tripu byl nápad a tvůrčí počin paní Columbové. Deník je nabitý užitečnými radami, doporučeními, tipy, recepty, mapami, veselými kresbami a samolepkami. Najdete tam i checklisty, které vám pomohou zorganizovat každý výlet nebo cestu. Kromě zážitků Fotra na tripu, tajemné paní Columbové, jejich dvou dcer a psí slečny v něm máte i spoustu prostoru pro vlastní zápisky, fotografie a vzpomínky. Ať už se chystáte objevovat blízké okolí nebo se vydáváte daleko od domova, v tomto deníku budete mít dost místa pro všechny vaše dobrodružné eskapády a příběhy.
Jaké maximum defektů jste měli během jedné jediné cesty?
Stává se nám to maximálně jednou za každou cestu, abych parafrázoval slavného psychiatra z jednoho českého filmu. Většinou jde o defekt pneumatiky nebo drobnou závadu na vozidle, kterou jsme schopni vyřešit sami nebo po konzultaci se servisem na dálku. Takové věci se přihodí spíš mechanicky, než aby to byla vada automobilu. Na 15 nebo 20 tisících kilometrech, hlavně když jezdíte mimo zpevněné silnice, se může stát cokoliv. Ale zatím máme štěstí. Konkrétně jsme už řešili i požár ve vozidle, dočasně nefunkční převodovku, stávkující motor kvůli kvalitě paliva a tak dále.
Vaše manželka alias paní Columbová zůstává mimo světla reflektorů. Nemá někdy nutkání posadit se za volant a vyměnit si s vámi na chvíli roli?
Ale ona za volantem sedí docela často. Když vidíte auto, které natáčí dron, tak v ten okamžik ona řídí a já ovládám dron. Stejně tak při jízdách vozu v krajině z klasické kamery – paní Columbová řídí a já natáčím. Na každé cestě počítáme s možností úrazu nebo zdravotní indispozice – v takovém případě se stává paní Columbová kapitánem posádky a řídí ona. Pokud jde o otázku, zda se někdy objeví na kameře v televizní sérii, myslím, že dobrovolně zůstane i nadále dobrým, tajemným a neviditelným duchem všech výprav Fotra. Málokdo ví, že paní Columbová se po celou dobu našich výprav stará o komunikaci se sponzory a televizí, plní sociální sítě a připravuje materiály pro web fotrnatripu.tv, což je práce na plný úvazek. Naše přesuny autem vypadají tak, že já řídím, ona má na kolenou notebook, pracuje a píše.
Kdybyste si mohl vybrat jedno jediné místo, kam byste se chtěl vrátit, třeba i mimo natáčení, které by to bylo?
Takových míst je rozhodně několik. Ale platí, že to může být každé místo, kde žijí příjemní lidé, kde není válka a nehrozí nebezpečí. Může to být Island, jih Afriky, vysoké hory nebo bílá pláž u oceánu. Naštěstí je takových míst na světě pořád dost a stačí si jen dobře vybrat a nebát se na ně vyrazit. Protože to nejlepší místo na světě je to, které objevíte vy.
Text: Markéta Bolfová
Foto: archiv Josefa Vrtala
