Jak dlouho vznikala kniha Evropa, Rusko, teroristé a běženci?
Rok: má podtitul Profesorské dialogy 2015.
Čtenáři v ní najdou převážně rozhovory s univerzitními profesory...
Čtenáři v ní najdou převážně rozhovory s univerzitními profesory...
... a vysokoškolskými učiteli, kteří většinou žijí mimo ČR. Rozhovory mapují eskalující krize roku 2015, který rámují dva masakry v Paříži: 7. ledna byla vyvražděna část redakce Charlie Hebdo a v noci z 13. na 14. listopadu tam bylo zabito 130 lidí. EU těžko zabránila finančnímu kolapsu Řecka, Británie začala vyhrožovat vystoupením z EU, po Maďarsku i Polsko ochromilo ústavní soud, zestátnilo veřejnoprávní média a všechny státy střední Evropy se odmítly podílet na příjmu uprchlíků, kterých do EU přišlo asi jeden a půl milionu. V zahraničí musela EU spolu s NATO zasahovat v Iráku a Sýrii, pokoušela se vyjednat příměří na Ukrajině. Na Rusko, které bylo oslabeno pádem ceny ropy, byly kvůli porušení celistvosti krajiny uvaleny sankce atd.. Ke všem teroristickým útokům se přihlásil tzv. Islámský stát. K eskalaci napětí v roce 2015 přispělo i sestřelení ruského bombardéru Su-24 dne 24. listopadu Turky. Zdá se, že tento rok a další léta by mohla být pro naši existenci velmi důležitá, protože spoléhat na to, že všechny problémy za nás vyřeší Spojené státy, už nelze. Musíme si zvyknout, že zvýšená míra rizika patří k závazně žitému životu a že budeme muset něco ze svého pohodlí obětovat.
Se kterými profesory jste hovořil? Podle čeho jste osobnosti vybíral?
Hledal jsem takové vzdělance, kteří mají nějaký bližší vztah k tématu, ke střední Evropě či pocházejí původně z Československa. Z Čech je mezi zpovídanými: cestovatel Martin Ryšavý či bývalý ministr obrany a velvyslanec v Rusku Luboš Dobrovský, ze Spojených států amerických jsou to pánové Michael Kraus a Peter Steiner, ze Švýcarska Tomáš Glanc, z Velké Británie Jiří Příbáň, z Německa Petr Robejšek, z Belgie Jan Rubeš, z Francie Jacques Rupnik atd.
Domníváte se, že na knižním trhu by publikací týkajících se uprchlické krize mělo být více?
Jistě by to bylo dobře, protože i tato kniha ukazuje, jak je možné se na klíčové události roku 2015 dívat jinak, než činíme většinou my doma. Evropa je již dávno hodně promíchaná, a proto se tam proměnila biologická xenofobie v kulturní, což je jiný fenomén. My se ještě bojíme všeho cizího, kdežto oni jen těch, kteří nechtějí pracovat a neučí se jazyk. Pokud nám nedojde, že heterogenní společnosti jsou silnější než homogenní, budeme zaostávat, nebudeme konkurenceschopní, nadaní lidé budou od nás odcházet a bez přistěhovalců neudržímeani sociální systémy.
Jak se podle vás bude vyvíjet situace s uprchlíky v Evropě? Troufnete si to odhadnout?
V době tzv. globálních šachů, kdy šachovnice má nekonečně políček a tah na jedné straně šachovnice může vést k nečekaným následkům na druhém konci planety, je každá předpověď velice ošidná. Ale pokud budeme schopní uhlídat vnější hranice EU, příval cizinců bude pod kontrolou a právo na azyl budou mít jen ti, co jsou skutečně v ohrožení, nemusel by to být nepřekonatelný problém. Jeden a půl milionu běženců není tak velké číslo, které bychom nemohli zvládnout. Jak se lze v knize dočíst: v EU žije 500 milionů lidí, v USA 300 milionů a nelegálních běženců tam žije asi 12 milionů a nedělají z toho velkou tragédii.
Vaší parketou je zejména interview a esej. Beletrie vás tolik neláká?
Ale láká, jen prózy ode mne nikdo nechce. Nedávno mi jeden nakladatel řekl, že zájem o ně by mohl být až po mé smrti. Když se člověk etabluje v nějaké profesi v jistém žánru, je těžké ho přesadit. Podobně je to u herců: ten, kdo je považován za komika, těžko dostane charakterní roli v tragédii.
Na jaké knize pracujete nyní?
Pracuji pro Galén s Jiřím Suchým na knize k jeho blížícím se 85. narozeninám a nakladatel Zdenko Pavelka si ode mne objednal po výboru Osmý den týdne další knihu fejetonů.
Text: Kateřina Žídková
Foto: Jan Malý ml.
