BLACK FRIDAY = čtení a zábava od 39 Kč

KATEŘINA TUČKOVÁ O ŽENÁCH, VÍŘE A ZLU

archiv revue
Autorka kritikou i čtenáři oceňovaných knih Vyhnání Gerty Schnirch, Žítkovské bohyně nebo Vitka pokračuje v psaní o silných ženských hrdinkách. Tentokrát nás zavádí do nehostinného kraje pohraničních hor, kde se nachází zapadlá vesnice Bílá Voda. Vznikl tak další důležitý román, který vás zanechá hluboce zamyšlené i po jeho dočtení.
NEJPROŽITĚJŠÍ KNIHA

Brněnská spisovatelka, kurátorka, historička a bohemistka se ve svých dílech vrací k zapomenutým  kapitolám české historie a pokaždé otevře nesmírně zajímavé téma. Stěžejní roli ve vyprávění hrají ženy, které prožívají těžká příkoří, ale přesto se rozhodly pro tichý odpor. Nesklonily hlavu a zachovaly si svou důstojnost navzdory tomu, že se je režim snažil zastrašovacími technikami zlomit.


Kateřina Tučková přiznává, že ji dlouho očekávaný román Bílá Voda během deseti let svého vzniku změnil. Říká o něm, že je to její nejprožitější kniha. Mravenčí práce na něm zahrnovala pátrání v archivech, rozmlouvání s pamětníky i návštěvu kláštera. Došlo také k několika významným přepisům, než bylo dílo skutečně kompletní.


CHLADNÁ NENÁVIST POVÁLEČNÝCH LET

Příběh kláštera Bílá Voda vychází ze skutečných událostí, kdy se komunistický režim na začátku 50. let snažil zrušit řeholnické řády. Vše, co souviselo s katolickou vírou, bylo představitelům stalinistické moci trnem v oku, a proto vznikla nejprve myšlenka na „akci K“, kdy byly násilně likvidovány mužské kláštery a zabaven církevní majetek. Později došlo k „akci Ř“, jež se týkala ženských řádů. Proces spočíval v odvlečení řeholnic do odlehlých pohraničních oblastí, kde žily v podstatě vězeňským životem. Po léta musely snášet psychický teror a odvádět nucené práce, jako kdyby se dopustily závažného zločinu.

K těmto internačním místům patřil také klášter v Bílé Vodě u Javorníka. Ženy v řádovém oblečení tu pracovaly v těžkých podmínkách a StB se jim snažila zdejší pobyt znepříjemnit, jak jen to šlo. Vrcholem všeho byly pak cílené dezinformace sdělované veřejnosti, které měly za úkol vylíčit řádové sestry jako stvůry páchající zlo na sirotcích a nevinných lidech.


STRÁDÁNÍ MÍSTO CIVILU

V románu Kateřiny Tučkové sledujeme protagonistku Lenu Lagnerovou, která přijíždí do Bílé Vody, aby nechala za sebou problematickou minulost. Setkává se tu s několika řeholnicemi, které vede sestra Evarista. Ta si při internaci vybrala zdejší život místo odchodu do civilu, aby mohla vykonávat své poslání a být nablízku ostatním ženám. Lena zjišťuje, že v tichu řeholního života se může skrývat velká síla, která pomáhá bojovat proti křivdám. Postupně se dozvídá další podrobnosti Evaristina pohnutého osudu. Uvědomuje si, že bezpráví může mít mnoho podob a týká se i jí samotné.

Román Bílá Voda vypovídá prostřednictvím příběhu internovaných sester nejen o chování vůči řeholním řádům, ale vykresluje také obraz celkového vnímání žen v tehdejší společnosti.

Iva Viejová
Nenechte si uniknout zajímavé články!
Informace o nových článcích, soutěžích, knihách a akcích Vám rádi pošleme e-mailem.
Související produkty

Bílá Voda

4.5 60
od 449

Vyhnání Gerty Schnirch

4.8 11
od 245

Vitka

4.0 2
od 199
Líbí se Vám tento článek? Sdílejte jej s přáteli.

Nejnovější články

Možná jste o Abhejali Bernardové dosud neslyšeli, a my bychom to rádi napravili. Tahle inspirující žena jako desátý člověk na světě dokončila výzvu „Oceans Seven“. Je první člověk pocházející ze země bez moře, každou přeplavbu navíc zvládla na první pokus. Pracuje jako překladatelka a šéfka nakladatelství Madal Bal. Je také mistryní ČR v běhu na 100 km a 24 h, od 18 let se věnuje meditaci. O svých výpravách nejen po světě, ale hlavně do vlastního nitra, napsala knihu Dokud voda neskončí. Nedávno vyšla i audiokniha, kterou namluvila Tereza Bebarová.
V sobotu 16. listopadu jste se mohli v Ostravě setkat s Karin Krajčo Babinskou, autorkou knižní novinky Čarodějky, která se konala v DOMĚ KNIHY KNIHCENTRUM.cz. Autorku doprovodil Richard Krajčo.
„Manžel je Nebesy. Žena je Zemí. Manžel je sluncem, což jej činí stálým, jako je ona jasná koule. Žena je měsícem, ubývajícím a mizejícím, ale nevyhnutelně slabým. Nebesa jsou uctívána na obloze nad námi, země je dole, špinavá a šlape se po ní.“ – citace z knihy, str. 196 –