Autor knihy, pastor unitářské církve Will Bowen, poukazuje na fakt, že na celém světě je příliš mnoho stěžování. Svět není takový, jaký bychom si ho přáli mít. Jsme natolik zaměřeni na to, co je ve světě špatně, což dokládáme právě svým neustálým stěžováním, že dané problémy jen dále posilujeme a utvrzujeme. Problém ale nevyřešíme tím, že si budeme stěžovat. Proč neděláme nic pro to, aby se situace zlepšila?
Dnešní svět je jednoduše posedlý negativitou. Stačí se podívat na zprávy. Proplouváme mořem negativity a stížností a nacházíme se v takzvané kolektivní temnotě. A to je také důvodem, proč má toto hnutí takový celosvětový úspěch. Lidé si přejí být šťastnější, chtějí být pozitivnější, jen neví, jakou cestou se vydat, aby mohli tohoto cíle dosáhnout. Tato kniha pro ně může být jakýmsi návodem a 11 milionů lidí po celém světě, kteří se do nestěžovací výzvy zapojili, jsou důkazem toho, že tento způsob rozhodně může fungovat, pokud to však vnitřně opravdu chceme.
Lidé si podle autora nejčastěji stěžují, protože chtějí buďto získat pozornost a uznání od druhých, vzdát se odpovědnosti, vzbudit závist, omluvit špatný výkon nebo chtějí získat moc, autoritu či určité privilegium, což je tím nejlepším balzámem na pošramocené ego. Lidé, kteří touží po moci, maskují svou vnitřní prázdnotu vnější snahou ovládat ostatní. Ano, stěžování nám může přinést řadu výhod, můžeme díky němu získat něčí sympatie, soucit, pozornosti, ale štěstí nám určitě nepřinese!
Když si člověk začne uvědomovat, co říká, tak dokáže svá slova změnit, dokáže rovněž změnit svoje myšlenky a začne si budovat život podle vlastních představ. Jak říká James Allen: „lidskou mysl můžeme přirovnat k zahradě, o kterou buď moudře pečujeme, nebo ji necháváme divoce zarůstat. Jestliže nezasejeme žádná užitečná semena, vyroste na záhonech jen plevel a z plevele bude zase jen plevel.“ Když se na něco zaměříme celou svou pozorností, může se to stát skutečností. Uděláme nějaké rozhodnutí, které se zdá být zcela mimo náš dosah, ale protože se nevzdáváme svého odhodlání a jasně vidíme svůj záměr, jako kdyby se už naplnil – nakonec se nám to opravdu splní.
Záměrem výzvy není pranýřovat se za každou negativní myšlenku. Za den nám hlavou proteče až 70 tisíc myšlenek. Průměrný člověk si stěžuje 15-30x za den. Ale právě uvědomění si, kolikrát za den si stěžujeme, nás dovede ke změně k pozitivnímu myšlení a pak ke skutečné blaženosti. Podle autora knihy jde o to přestat si stěžovat NAHLAS! Tímto procesem se nám pak myšlenky postupně zpozitivní. Už Benjamin Franklin zaznamenal trend lidstva: „tím nejubožejším oceněním veškerého pohodlí, v jakém žijeme, jsou neustálé stížnosti.“
Když budeme ovládat to, co říkáme, a ze své řeči vymýtíme stížnosti, přetvoříme tak celý náš život a přivoláme si to, po čem toužíme. Pojďme si uvědomit, jak moc remcáme, brbláme, nadáváme a stěžujeme si. A nevzdávejme se, pokud zjistíme, že nám to nestěžování ze začátku moc nejde. Vše je o zvyku a trpělivosti. Však i ten šnek se do archy úmluvy dostal jen díky vytrvalosti.
Až budete mít potřebu si postěžovat, zhluboka se nadechněte a dopřejte si čas, abyste si mohli lépe rozvážit, co chcete říct. Řiďte se pravidly: „když nemůžeš říct nic hezkého, tak raději neříkej vůbec nic“ či „než promluvíš, zvaž, jestli tvá řeč bude lepší nežli ticho.“ Marcus Tullius Cicero říkal: „jedním z největších umění konverzace je umění mlčet.“
Po celém světě vznikají skupiny lidí, kteří se tímto fenoménem světa bez stížností řídí a zakládají různé skupiny na sociálních sítích, pravidelně se schází a tvoří dokonce i weby pro ostatní zájemce o tuto novou filozofii.
Bonusem ke knize Svět bez stížností je i specifický nestěžovací fialový náramek, který, když si navléknete, tak tím dáváte okolnímu světu jasně najevo, že jste se právě pustili do 21denní výzvy, kdy si nebudete na nic stěžovat a přijímat život takový jaký opravdu je. Snad hranici 21 dní překonáte bez překážek a budete v podobném duchu fungovat i dále, protože není nad to žít život s radostí, přijímat ho bez remcání a snažit se rozdávat radost svému okolí. Ať se dílo daří!
Autor: Denisa Šimíčková
Správa cookies
Webové stránky používají k poskytování služeb, analýze návštěvnosti a personalizaci reklam soubory cookie. Využíváním našich služeb souhlasíte s používáním cookies.