Kočka Šklíba z Alenky v říši divůŠklíbu mají asi všichni čtenáři rádi, dokonce ji má ráda i Alenka, která na své cestě potkává opravdu podivné postavy. Kočka, která má vždycky dobrou náladu, dává zvláštní hádanky a kdykoliv může zmizet, nebo se zase objevit. Víte, jak vznikla? Nápad, jak by měla vypadat, dostal Lewis Carroll ve věži kostela St. Wilfrid v Grappenhallu v Cheshireu. Hlava kočky s širokým úsměvem je tam vytesaná do kamene. A protože je Cheshire v Anglii známý jako kraj dobrého mléka a smetany, kočky se smějí radostí od rána do večera. Mlékaři tam vyrábí sýr, který dávají do forem ve tvaru usměvavé kočky. Sýr se pak krájí od ocasu, takže nakonec zůstane kočičí hlava s dokonalým úsměvem – celá Šklíba, nemyslíte?
Paní Norrisová a Křivonožka z Harryho Pottera
Možná nehrají úplně hlavní role, ale určitě si je pamatujete, že? Paní Norrisová je nafoukaná kočka školníka Arguse Finche. Doprovází ho po chodbách, a chodí i sama iniciativně na výzvědy a pátrá po žácích školy kouzel, kteří vynechali nějakou povinnost - nespí, ačkoliv by už měli, nebo dělají něco, co by naopak neměli. Potkat někde Paní Norrisovou znamená téměř vždy velký průšvih, protože ona si vždycky najde způsob, jak zlomyslně žalovat svému pánovi a ten si rozhodně nenechá nic pro sebe. Hermionin perský kocour má trochu pomačkaný obličej. J. K. Rowlingová ho údajně stvořila podle kočky, kterou jednou viděla a která podle jejich slov vypadala, jako by narazila čumákem do zdi. Hermiona si nepříliš vzhledného kocoura koupila ze soucitu, protože by ho nikdo nechtěl. Ale Křivonožka má dobrý čich a dovede včas vycítit animágy. Díky jeho talentu se v příběhu vyjasní některá komplikovaná tajemství.
Kocour v botách
Možná jste četli dětem různé verze pohádky Kocour v botách, ale ten pravý je jen jeden. Napsal ho Charles Perrault už v roce 1697 a postavil tak základy pro žánr bajky. Ale hlavní hrdina se dostal daleko za hranice vlastního příběhu. Objevil se v třetím dějství baletu O Šípkové Růžence a v poslední době jste si ho určitě všimli, když jste sledovali Shreka. A začalo to jako jednoduchý příběh o mlynářově nejmladším synovi, který jako dědictví po otci získal jen kocoura. Nejstarší syn dostal mlýn, prostřední mezky a nejmladší tedy odchází do světa jen s kocourem a prázdnými kapsami. Ale kocour není jen tak obyčejný, umí mluvit lidským jazykem, je chytrý a vynalézavý, a tak se rozhodne, že svému pánovi pomůže zbohatnout. Má jen jedno přání a jakmile dostane vytoužené boty, okamžitě začne pracovat na svém úkolu.
Kocour v klobouku
Tenhle kocour nemá boty, ale jeho příběh je dokonale legrační. Začalo to jednoho studeného dne, kdy se děti dívaly z okna a venku lilo jako z konve. Pak najednou rána – a najednou je tu kocour. Ale jaký kocour! Na hlavě má červenobílý pruhovaný klobouk, kolem krku červenou kravatu a určitě nemá problém s vystupováním na veřejnosti. Nabídne dětem, že jim ukáže spoustu svých triků a tím se všechno obrací na cestu k pořádnému maléru. Obzvlášť, když kocour v klobouku přinese do domu velkou krabici s neznámým obsahem. Tuhle kočku neměly děti vůbec pustit přes práh….
Behemot z Mistra a Markétky Michaila Bulgakova
Behemot (v překladu Aleny Morávkové se jmenoval Kňour) se nedá obejít. Kdo by dokázal zapomenout na obrovitánskou černou kočku, která chodí po zadních, mluví lidským jazykem a nosí pistoli?
Je zbožný i zlovolný, miluje šachy, zbraně, sarkasmus, vodku a houby v octě. Je to blízký spolupracovník Ďábla, mistr podvodů a léček všeho druhu. Umí se proměnit v člověka, má velké zelené oči – pokud nejsou právě červené – a je opravdu obrovský. Někteří říkají, že je velký zhruba jako průměrně vzrostlé prase. Jeho jméno Behemot je jménem biblické obludy, která bývá zobrazovaná jako hroch a je chápána jako ztělesnění ďábla. Sice je vychytralý podvodník, přesto když nastoupí do tramvaje, pokaždé zaplatí jízdné. Možná to dělá, aby někoho zmátl a možná má občas světlou chvilku, to nikdo netuší...
-ice-
